OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak to chápu...Jinak jsem nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká přehnaná kritika webu. Jenom, že léta zpět pro mě byl MP každodenní záležitostí, teď jednou za čas jen rychle, bez velkého čtení, proklikám, co se objevilo a tím to hasne. I když pomalu se to začíná zase měnit. Samozřejmě jsem si vědom, že tohle je díky mé žánrové orientaci hodně subjektivní a že jsem nejspíš v jasné menšině. Každopádně ale díky a těším se na další recenze.
Dík, moc se necítím jako ten, kdo to tu drží, tohle je na jiné kolegy spíš... ale zase jsem objevil chuť psát pro MP, je jako manželka, který člověk roky zahýbá, ale stejně se k ní nakonec vrátí :-)
Výstižná recenze, souhlas! Jen tak mimochodem, dlouho jsem měl za to, že tento web pomalu upadá, ale Marigold to v poslední době setsakramentsky drží. Jediné recenze, co tu teď v poslední době pro mě za něco stojí, jsou jeho. Vedou jednak četností, druhak pestrostí a za třetí trefností. Byť třetí kritérium je čistě subjektivní, první a druhé nikoliv. Že by autor na stará kolena konečně znovuobjevil své kořeny?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek