Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak to chápu...Jinak jsem nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká přehnaná kritika webu. Jenom, že léta zpět pro mě byl MP každodenní záležitostí, teď jednou za čas jen rychle, bez velkého čtení, proklikám, co se objevilo a tím to hasne. I když pomalu se to začíná zase měnit. Samozřejmě jsem si vědom, že tohle je díky mé žánrové orientaci hodně subjektivní a že jsem nejspíš v jasné menšině. Každopádně ale díky a těším se na další recenze.
Dík, moc se necítím jako ten, kdo to tu drží, tohle je na jiné kolegy spíš... ale zase jsem objevil chuť psát pro MP, je jako manželka, který člověk roky zahýbá, ale stejně se k ní nakonec vrátí :-)
Výstižná recenze, souhlas! Jen tak mimochodem, dlouho jsem měl za to, že tento web pomalu upadá, ale Marigold to v poslední době setsakramentsky drží. Jediné recenze, co tu teď v poslední době pro mě za něco stojí, jsou jeho. Vedou jednak četností, druhak pestrostí a za třetí trefností. Byť třetí kritérium je čistě subjektivní, první a druhé nikoliv. Že by autor na stará kolena konečně znovuobjevil své kořeny?
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Vložit diskusní příspěvek