Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak to chápu...Jinak jsem nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká přehnaná kritika webu. Jenom, že léta zpět pro mě byl MP každodenní záležitostí, teď jednou za čas jen rychle, bez velkého čtení, proklikám, co se objevilo a tím to hasne. I když pomalu se to začíná zase měnit. Samozřejmě jsem si vědom, že tohle je díky mé žánrové orientaci hodně subjektivní a že jsem nejspíš v jasné menšině. Každopádně ale díky a těším se na další recenze.
Dík, moc se necítím jako ten, kdo to tu drží, tohle je na jiné kolegy spíš... ale zase jsem objevil chuť psát pro MP, je jako manželka, který člověk roky zahýbá, ale stejně se k ní nakonec vrátí :-)
Výstižná recenze, souhlas! Jen tak mimochodem, dlouho jsem měl za to, že tento web pomalu upadá, ale Marigold to v poslední době setsakramentsky drží. Jediné recenze, co tu teď v poslední době pro mě za něco stojí, jsou jeho. Vedou jednak četností, druhak pestrostí a za třetí trefností. Byť třetí kritérium je čistě subjektivní, první a druhé nikoliv. Že by autor na stará kolena konečně znovuobjevil své kořeny?
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Vložit diskusní příspěvek