Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vo tom zadny polemiki //:=]
Jasné, len je to sranda.
BBC resp NatGeo bezi jinde //;=] Obrovsti hmyzaci byli prece i ve Vesmirne pechote a jaky to byl zabavny bijak //:=]
Zábavné kino, len treba vypnúť všetko, čo si doteraz vedel o biológii a podobných veciach. Keď sa v lese dvihla nejaká strašilka vo veľkosti autobusu, to už som fakt spozornel. Páči sa mi, že na rozdiel od veľkej časti žánru sa tu scenár až tak nebojí denného svetla.
Nebo se živí návštěvníky kina. Nebo aspoň jejich prachy.
Godzilla se živí radiací nebo tak nějak, ne? Třeba to u Konga bude něco podobného.
Breatharianstvu?
Mne sa stále veľmi úspešne darí tomuto vyhýbať. :)
Kong breatharian?
Amatéři, je moderní, živí se pránou a vůněmi.
To nerobite dobre, to s tym kladenim otazok v tomto pripade.
sní jednu gigantickou chobotnici, ta žije v jezeře, spíš jsem si kladl otázku, čím se živí ta jezerní chobotnice...
Čím se takto velká obluda živí ve filmu nezazní? Porovnám-li to s plejtvákem, tak by King Kong musel denně sežrat nejméně tak 10 tun potravy a ten malý tropický ostrůvek by do roka vyžral celej. Ty kopečky na obrázcích v recenzi by pak odpovídali hromadění jeho stolice.
sem to nechtěl říkat takhle na plnou hubu
No právě
Ano, ano, proto Kong tak narostl, aby měl aspoň nějaké šance proti Godzille, která je prostě obrovská. Takže dejme sbohem těm starým japonským paňácům v gumových oblecích (jakkoliv měli také nějaké bizarní kouzlo) a těšme se na pořádná monstra!
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek