Srandu si dělal u posledního Citronu.
Cruel je špica kapela

Nedělám si srandu. Je to fakt skvělá deska.

U tebe jeden nikdy neví, kdy si děláš srandu a kdy ne.

Takhle dobrý jsem to nečekal. Fakt minimálně devět. Spíš víc. Na tom albu je v podstatě všechno dobře. Instrumentálními výkony počínaje, grafickou úpravou konče. Promakaná hudba zejména v režii Pavla Bauera. Skvěle abstraktní a básnicky neuchopitelné texty z pera Marka Neckáře. Dokonalá rytmika. "Nový" zpěvák Zbyněk perfektně zapadl. I když to není žádný pěti oktávový Kiske, dokáže skvěle pracovat s hlasem a do hudby přirozeně zapadá jako další profi podchycený nástroj. Navíc skvěle funguje na živo a dokáže pracovat s publikem. Místy zdatně pěvecky sekunduje i Pavel, čímž vytváří Zbyňkovi pěkný kontrast. Akorát mě trochu zarazil Markův odsun do role kapelního maskota (něco jako Eddie v IM) ověšeného nástroji, na které občas hraje, občas nehraje. A skoro vůbec nezpívá. Sice jsem volal po tom, aby nezpíval tolik. Ale né zase, aby nezpíval vůbec. Na desce ho slyšet pět skoro není a na koncertě ho chudáka staví do rohu a ještě navíc pod schody pod průhlednou záminkou, aby si při máchání palicí nerozbil hlavu o strop jako Daniel Gildenlow. Inu metalisti s hřívou těžký život mají. Na rozdíl od PoS tady ovšem ega nahrazují rozumy v hrsti. Čili každý racionálně dělá to co umí nejlíp a na finální placce to je setsakra vidět. Nej skladba samozřejmě Propletenec slov. Epika vládne. Uvidíme ještě jako co Džef Tate na podzim. Ale zatím to vypadá, že po Kruťasích a Ayreonech budou letos Salvejšni v topce až třetí.