OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak už sa to ku mne dostalo:
https://www.facebook.com/events/130864160740675/
Aké chuťovky?
Ak to samozrejme nie je tajomstvo :)
o kultůru přišel (=blb)
v kanclech ta cimra na vyřvání se, vynadal bych si tam, že proč jsem nešel do těch Košic...!
Virvum
To som jediny ktory bol z koncertu Virvum sklamany? Natocili vyborny album, ale na podiu to akosi nevedeli predat.
A Beyond Creation pravy opak. Studiovo ma nebavia, ale nazivo zas potvrdili ze su vyborny.
O rok by už sauna v 777 mala byť minulosťou a tuším to tam bolo preto, že zvlášť takto v lete takýto koncert nesľubuje návštevnosť v stovkách. Dole by sa tí ľudia stratili, hore to na malom priestore bol o to intenzívnejší zážitok.
777
VIRVUM - hodne sympatický švajčiarsky kvintet, headliner BEYOND CREATION skutočná extraliga (teda určite po inštrumentálnej stránke), koncert, na ktorý sa nepochybne oplatilo prísť aj "klasickému progrockerovi" ... a prišiel by som (a nie sám) zase ...
... ale klaustrofobický priestor a minimálne 40 stupňov na imaginárnom miestnom teplomere na pôjde (na půdě), zvanom "777" ... no, neviem či to bol práve dôstojný priestor, hlavne pre Kanaďanov (zvládli to však bravúrne), hlavne pri porovnaní so smutne a prázdnotou zívajúcou hlavnou, už kultovou sálou Collossea o pár metrov nižšie ...
aj ja som tlieskal rukama nad hlavou...ozaj neviem ako ma to napadlo :D
vyborny koncert škoda že som im nevidel na ručičky, no malo to všetky aspekty prvotriedneho matametickeho hoblovania. koncertu davam 666/10
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek