À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Diky za komentar //:=]
.
+ Od Perfect Circle som počul obidva singly.
Thee Doomed - spokojnosť, takto nejako si predstavujem APC 2018, buhužiaľ Disillusioned mi príde taký uplakaný, bez nápadu, nesadlo mi to vôbec.
Takže to vidím 50/50, nechám sa prekvapiť.
to vike
In Spades sa podľa mňa podaril, po nevýraznom predchodcovi to pôsobí ako poliatie živou vodou. Čo song, to badateľný rozdiel, fungovalo to aj na živo bez akýchkoľvek problémov. Pre mňa je hit The Spell, Demon in Profile znie ako z čias, keď Greg hral v Twilight Singers, škoda toho konca, je tam viacero vydarených vecí (Oriole, Toy automatic atď).
Ja som spokojný, aj keď dojem je malinko prchavejší, ako som si vysníval.
Do to the beast nepočúvam skoro vôbec, páči sa mi tam iba Lottery.
A ešte jeden killer song - Can Rova.
Je ale treba dodať, Whigs už lovia v iných vodách ako v čase ich prvého konca.
Ivoš155: je to jako napsat, že metal musí být vždy rychlý... Staples, podobně jako Lamar, prostě zastupují trochu jinou školu a přístup. Berou si spíš MCs, kteří se dívají do budoucnosti a rozvíjejí pojetí rapu jako nástroje poměrně sofistikované sociální kritiky (fakt jsem neviděl v téhle oblasti nic působivějšího než Vincův klip k tracku Senorita).
Ale chápu, já si umím užít chlubení i tenhle introvertní styl.
Rudi - [14.1.2018 20:44]
Nemam s cim porovnavat... ale posloucham vase radio //:=]
Jen malá poznámka k Staplesovi jehož desky jsem zkusil obě. Rap je z velké míry i divadlo, nadsázka a celé to vychloubání prachama, kárama , holkama k tomu zkrátka patří. Je to součást hry z posluchačem a explicity a to je to jediné, co mě občas na rapové muzice baví. Tichý straight kluk z autobusu z levicovou lyrikou fakt ne. Přestože je Staples slušny MC, jenže takových jsou tuny..To si radši poslechnu umělecky úplně blbou desku Ricka Rosse ,což je mainstream rap se vším všudy, včetně milionu infantilností okolo. Ale narozdíl od Staplese mě nezatěžuje nějakými pokusy o sociální kritiku, politiku, rasismus a slouží jako čistá, přiblblá zábava..Ja od rapu víc nečekám..
Nikde jsem nenapsal, že vike je redaktor.
Vike neni redaktor. Ale chapu, ze tvuj prijimac s tim ma stale problem.
Že vike napsal něco konkrétního je plus. Někteří z redakce s tím mají stále problém. Beru, že Hooya stále profiluje svou osobnost. Krásných 18 //:=].
Vike napsal sve tipy na konkretni desky? Tak to je neuveritelne. :-)
CODE ORANGE sú strašne preceňovaní, na tom albume sa niečo zaujímavé deje tak v dvoch songoch.
Nová Ostara je fajn.
...redakcni top vypada jako granny award, tak si vyber //:=]
non metal
trochu DnB
Black Sun Empire - the Wrong Room
State Of Mind - Automata EP
trochu rapu
Dälek - Endangered Philosophies
Wu-Tang Clan - The Saga Continues
a dubstep-deathcore projekt
Ev0lution - Uprise
vike
Kapela ,ktorá je nominovaná na grammy,nemá vo valhalle čo hľadať. :-)
a ve Valhalle tusim nikdo nezminil Code Orange / Forever; tak to davam sem...
A pak moje nejoblíbnější nemetalové kytarové záležitosti IDLES - Brutalism,Protomartyr - Relatives in Descent a Sorority Noise - You're Not as__as You Think
A recept na dobrou náladu: Diet Cig - Swear I'm Good at This.
A pak snad ještě folková jistota Fleet Foxes - Crack Up
a z téhož žánru jednoduchá ale emocionálně zničující Mount Eerie - A Crow Looked at Me. a možná ještě Julien Baker -Turn Out The Lights. A nakonec jedna z nejoriginálnějších kapel současnosti (podle mě): Algiers - The Underside of Power
Rozhdně Brockhampton Saturation 1,2,3. A King Gizzard & Lizard Wizard Murder of the Universe a Flying Microtonal Banana
a rozhodne the xx / i see you //:=]
Shobaleader One - Elektrac //:=]
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Vložit diskusní příspěvek