OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
reagovat po ctyech letech na davno mrtvy vlakno je docela legracni...
neviem co hodnotit ale tuto kapelu som naozaj nemusel mam rad jedine ich vcelie solo na base a to jetak vsetko a ten album myslim ze Kings of metal som pocul par krat a predtym nic mimoriadne a potom tiez nic mimoriadne tak myslim ze svet o nic neprisiel
bodaj by sme aj my mali takychto druzstevnikov!
No ze do Vidlakova zavedli internet a druzstevnici objevuji Ameryku //:=]
pointa?
A takovouhle reakci napíše někdo, kdo honí u psaní podobných komentů, jež si dělají srandu z true metl králů a honí při každém hrábnutí do strun vrchního pračuráka DeMaia.
MP-
metalopolis je totální sračka magazín. Nikde neuvidíte míň profesionality než tady.
Zde je třeba vidět příklad zkrachovalce Shnoffa co asi na ednom z koncertů nedostal vytoužený podpis a tak v zanevření a hlubokém zármutku si na této kapele léčí svůj mindráček. Patrně si při psaní tohoto článku i honil brko ....
Ve válce proti Manowar jsou všechny zbraně legitimní
Dosť na to, aby to bola pravda.
Každá tragédie je přece dle moderní vědy směšná až po 21 letech. Jak už dlouho funguje Manowar?
Líbí se mi, jak se pěkně mění z čeho si dělat prdel můžem a z čeho už ne. Každá doba je holt nějak "korektní." Včera cikán, dneska róm - hlavně nevtipkoat, je to rasismus:-)
V poho sa robte srandu z čoho chcete, ale s mierou.
Ale i humor má svoje hranice..když je z něj urážení lidí na základě jejich sexuální orientace..tak se teda nesměju..jo Manowar je dnes trapnym extraktem sebe sama..ale nevidim jedinej důvod proč by měla bejt přiřazená k poslechu pro buzny(ti mimochodem poslouchají většinou pop,spoustu homesexuálních kluků znám a jejich láska k Lady Gaga a Madonně neni jen pověra)..jo fuckin bitch oni zase asi nemaj rádi tebe..nedivil bych se
Ok, teď ještě jeden můj názor - myslím, že zemědělci, kteří se živí chováním zvířat a pěstováním plodin, které postihl hladomor, sucho a nadvláda extrémistických bojůvek, díky nimž v té zemi už řadu let není centrální vláda, nečekají, že někdo udělá jejich práci, prostě jen chtějí přežít. Oni nechtějí mercedes, jim stačí jedna kráva, která podojí mléko pro celou rodinu. Ti, co zneužívají humanitu a chtějí víc a víc, sedí úplně někde jinde.
pro mě je to humor, každej má jinej vkus na humor a nevidím to jako znak "duševního mrzáctví". Hele můj praděda umřel ve válce a stejně se dokážu válce zasmát, jakkoliv to byla šílená doba. Mám pocit, že právě humor dokázal hodně klukům uchovat v tý době alespoň zbytek zdravýho rozumu, když kamarádi kolem nich každej den dost krutě umírali. Ad Somálci: k Africe se v týhle spojitosti nerad vyjadřuju, jen bych asi tiše podotkl, že svojí životní situaci nezlepšíš tím, že budeš natahovat ruce ke zbytku světa a čekat, že někdo tvoji práci udělá za tebe. Oni ty Holanďani taky nezačínali zrovna na hotovym, víme.. Nic, to je ode mě vše.
DW: Umět si udělat si srandu sám ze sebe je dobrá věc. Ale žrát řízek a smát se přitom Somálcům, že jsou tak hubení, že se vejdou všichni do jedné obálky, to je znak duševního mrzáctví. Zrovna tak z toho, že někoho plynovali. Jak se asi musí cítit lidi, kterým třeba před očima ukopali k smrti matku, když si čtou takovéhle rádoby vtipy někde na webu?
Jo, někdy je vtip způsob, jak ze sebe svalit těžké téma, projev typu "Protože buzny nemá nikdo rád, proto" je ale mindrák jako hovado.
Přesně. Jako v mém nejoblíbenějším fóru z WW2 : "Jsem žid a zdráv." :-)
tohle neni o toleranci, ale umění udělat si srandu sám ze sebe, není potřeba mít mindrák z toho, že jsi homouš, prostě jsi.. Nevidim rozdíl v tom dělat si prdel z toho, že jsem bílej, černej, chudej, bohatej, chytrej, blbej a z toho, když si někdo dělá prdel z toho, že je někdo homosexuál - ta sranda je pořád jen o tom jednom - humorná reflexe předsudků. Tohle mě na lidech vždycky fascinovalo, umět se zasmát jen něčemu, ale něco už je na humor moc "vážná věc". Není, humor by neměl mít žádný hranice.
Tady zase stříká testosteron. Někdo není sám se sebou spokojen, tak to svalí na "bukvice, židy, cigoše a blondýny". A aby si sám v sobě potvrdil oprávněnost svého výkřiku, prohlásí, že je nikdo nemá rád. Ach ty internetové diskuse a jejich anonymní weboví rváči.
Protože buzny nemá nikdo rád, proto.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek