Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
The Nightmare of Being (2021)
Povedal by som, že najzmysluplnejšia a najpresvedčivejšia nahrávka AT THE GATES od ich comebacku. Konečne!
Co říkáte na novinku The Nightmare of Being? Za mě zatím velká spokojenost, nečekal jsem že se dědové zase pustí trochu do progrese a složitějších věcí. Songy jako Garden of Cyrus nebo The Fall Into Time, fakt koukám co dokáže veteránská kapela ještě složit, když přestane tlačit na pilu. Fanoušci co by od nich chtěli Slaughter 2 asi nadšení nejsou :-D Těším se na recenzi, doufám od M. Lukáče.
Zvuk je v poho.Ale mohlo to více táhnout na branku.
Dik za recku. Kvalitní fosna za 7.
Bicie su podla mna uplne v poriadku, garazovy zvuk im sedi ako prdel na hrniec, rozhodne pocuvatelnejsie ako napr. Rivers of Nihil, kde som sa po dvoch skladbach citil ako po bitke.
Nechápu, proč je ta deska ve většina recenzí hodnocená jako dost průser. Za mě dost v pohodě, naopak od Slaughter of the Soul mě At the Gates přišli nic moc, tohle je návrat ke kořenům.
Tak Slaughter bol dokonalý, toto je "iba" dobré
Nemal som sice tu cest pocut origo, ale skusil som vela zdrojov na nete.Zahuhlane to neni, kamen urazu su garazove bicie, pre ten zvuk nepocuvatelne.Novinka je zrovnatelny pruser ako kedysi Enemies of reality od Nevermore.Treba si to pustit po Slaughter of the soul a efekt skazy jest dokonany.
Perfektny album s dokonalym zvukom, poriadne zahuhlane emocionalne peklo s hlbokym presahom. Lindberg predvadza rev dekady.
Material fajn, ale ten demoidny zvuk je otrasny.Nehodny mena ATG.Vazne pruser.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek