Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
The Nightmare of Being (2021)
Povedal by som, že najzmysluplnejšia a najpresvedčivejšia nahrávka AT THE GATES od ich comebacku. Konečne!
Co říkáte na novinku The Nightmare of Being? Za mě zatím velká spokojenost, nečekal jsem že se dědové zase pustí trochu do progrese a složitějších věcí. Songy jako Garden of Cyrus nebo The Fall Into Time, fakt koukám co dokáže veteránská kapela ještě složit, když přestane tlačit na pilu. Fanoušci co by od nich chtěli Slaughter 2 asi nadšení nejsou :-D Těším se na recenzi, doufám od M. Lukáče.
Zvuk je v poho.Ale mohlo to více táhnout na branku.
Dik za recku. Kvalitní fosna za 7.
Bicie su podla mna uplne v poriadku, garazovy zvuk im sedi ako prdel na hrniec, rozhodne pocuvatelnejsie ako napr. Rivers of Nihil, kde som sa po dvoch skladbach citil ako po bitke.
Nechápu, proč je ta deska ve většina recenzí hodnocená jako dost průser. Za mě dost v pohodě, naopak od Slaughter of the Soul mě At the Gates přišli nic moc, tohle je návrat ke kořenům.
Tak Slaughter bol dokonalý, toto je "iba" dobré
Nemal som sice tu cest pocut origo, ale skusil som vela zdrojov na nete.Zahuhlane to neni, kamen urazu su garazove bicie, pre ten zvuk nepocuvatelne.Novinka je zrovnatelny pruser ako kedysi Enemies of reality od Nevermore.Treba si to pustit po Slaughter of the soul a efekt skazy jest dokonany.
Perfektny album s dokonalym zvukom, poriadne zahuhlane emocionalne peklo s hlbokym presahom. Lindberg predvadza rev dekady.
Material fajn, ale ten demoidny zvuk je otrasny.Nehodny mena ATG.Vazne pruser.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek