OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
The Nightmare of Being (2021)
Povedal by som, že najzmysluplnejšia a najpresvedčivejšia nahrávka AT THE GATES od ich comebacku. Konečne!
Co říkáte na novinku The Nightmare of Being? Za mě zatím velká spokojenost, nečekal jsem že se dědové zase pustí trochu do progrese a složitějších věcí. Songy jako Garden of Cyrus nebo The Fall Into Time, fakt koukám co dokáže veteránská kapela ještě složit, když přestane tlačit na pilu. Fanoušci co by od nich chtěli Slaughter 2 asi nadšení nejsou :-D Těším se na recenzi, doufám od M. Lukáče.
Zvuk je v poho.Ale mohlo to více táhnout na branku.
Dik za recku. Kvalitní fosna za 7.
Bicie su podla mna uplne v poriadku, garazovy zvuk im sedi ako prdel na hrniec, rozhodne pocuvatelnejsie ako napr. Rivers of Nihil, kde som sa po dvoch skladbach citil ako po bitke.
Nechápu, proč je ta deska ve většina recenzí hodnocená jako dost průser. Za mě dost v pohodě, naopak od Slaughter of the Soul mě At the Gates přišli nic moc, tohle je návrat ke kořenům.
Tak Slaughter bol dokonalý, toto je "iba" dobré
Nemal som sice tu cest pocut origo, ale skusil som vela zdrojov na nete.Zahuhlane to neni, kamen urazu su garazove bicie, pre ten zvuk nepocuvatelne.Novinka je zrovnatelny pruser ako kedysi Enemies of reality od Nevermore.Treba si to pustit po Slaughter of the soul a efekt skazy jest dokonany.
Perfektny album s dokonalym zvukom, poriadne zahuhlane emocionalne peklo s hlbokym presahom. Lindberg predvadza rev dekady.
Material fajn, ale ten demoidny zvuk je otrasny.Nehodny mena ATG.Vazne pruser.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek