NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A to je škoda, páč pár songů z něj by se v současném setu určitě neztratilo.
vdaka za skvely dvojclanok!... ja mam z 80s obdobia urcite najradsej Brighter Than a Thousand Suns, hlavne kvoli magickej atmosfere akejsi "vyklidenosti"... skoda, ze sa KJ tvaria, akoby nikdy nevzniklo...
Jestli si si z toho článku odnesl jen krvavé oči, to je mi líto:-) Dělat autokorekci na takovém rozsáhlém díle je někdy boj, když nezafunguje ani spell-check:-/
Božínku drahý na nebi... "bizardní"prej... krvácejí mi oči.
Vypadá divně, ale názory má jednoznačně vynikající! Ještě sehnat tryskač a někoho kdo by mě převezl z Roxy do Plzně domu do postele v noci z neděle na pondělí. Ono po týdnu v nové práci, kde musím být na šestou, zaspat, to by nebylo zrovna povzbuzující. ovšem velmi snadno realizovatelné.:-)
Mám to podobně ohledem Jaze Colemana. Chybí mi jen to setkání na baru:-) Uvidíme příští neděli.
Když už jsem mezi tím na černo vycházkovým čtením a přispěvkování a to mezi doopravdickým e-mailováním, chatováním a pečením kuřete, tak mě se osoba Jaze Colemana docela zamlouvá, a to ne že bych nějak extra souhlasil s jeho názory, ale hlavně proto, že tu takový názory jsou. Solitér non plus utra, ze kterýho vyzařuje takový zvláštní ufo charisma. Tehdá když jeli turné ke comebackovýmu albu 2003 (to, co ve studiu nabubnoval Grohl) , tak jsem na něj natrefil na baru v Akropolisu v Práglu. A pokud bych měl někdy popsat setkaní s magickou bytostí, tak by byl Coleman první kdo by mě napadl. Ty jeho hluboko zasazený černý voči, kam se hrabe sněhulák. Všechno na něm bylo jaksi hodně velký.. i ten prašivej klobouk.
Díky za skvělý článek, já se chystám jejich ranou tvorbu důkladněji zmapovat momentálně, do teď jsem se víceméně utápěl v období od 2003, kdy vydali fenomenální eponymní fošnu. Za 11 dní mě čeká koncert v Bratislavě. :-)
Díky. Já mám ale rád i Nighttime a Brighter Than A Thousand Suns - z něj dokonce, jak jsem psal, některé skladby považuji za zlatý fond KJ. Obliba počátků tvorby u mě souvisí hlavně s mojí zálibou v new wave a postpunku obecně, takže tam je to daný spíše tímto faktem, než hledáním neotřelosti:-)
Ad názory Jaze Colemana. V kostce - příklon ke konspiracím s mírným přesahem do ezoteriky. To není můj šálek tee:-) Nicméně není to nic, co by mi osobu Colemana mělo nějak zprotivit.
Vynikající profil! Hlavně bodnul, že přišel zrovna do doby, kdy jejich diskografii poprvé důsledně sonduju. Sice mám právě třetí album Revelations (82´) za nejméně poživatelné a celkově výše hodnocení u alb kreslí zcela opačnou křivku (zhora mírně dolu a od roku 1984 zas prudce nahoru), ale asi to tak lapači neotřelosti chtěj. Pro mě má velké kouzlo spíš tvorba na Night Time a následující řadovce. Nevím sice jaké politické názory zastává Coleman a co hlásá, ale jedno si pamatuju, při čtení rozhovorů s ním jsem vždycky souhlasně pokyvoval a ty názory mě byly příjemné. Byly tak jak to je, jak je pravda. :-)
Hele, Subi, co tu děláš? Dostals snad vycházky? :-)
Tak takto svižně řešené ohledy moc chválím. Přesně můj šálek tee. Díky! Už se těším na 2 díl, protože tam se mi ty alba líbí úplně všechny.
Z těch začátků mě baví jenom skladby, co přežily pro koncerty. Alba 1. Dílu jako celky moc nežeru a na CD mám What's THIS For...! a Outside The Gate. Jsem spíše neochvějný melodik.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek