Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já v Praze preferuji Roxy (po rekonstrukci dobrej zvuk a zajímavej prostor a je to blízko na vlak i bus), jako druhej klub beru Akropolis (žižkovské okolí má svůj génius loci, baví mě sápat se do těch kopců a pak si dát někde knedlíky se zelím a dvanáctku), nevadí mi Chmelnice - i když je z ruky, vlastně mě nevadí ani Futurum, když tam člověk jde jen přímo na koncert, tak se to dá, Meet factory odmítám, to je hrůzostrašná destinace v tom kolejišti, nízká pódium - když přijdou lidi - nic nevidíš, a navíc tam není žádná sedačka, nic o co by se dalo opřít a trochu si dáchnout. V Modrej Vopici jsem nikdy nebyl, tam asi choděj jenom ug-metalový umaštěnci, co? :-))))
Naposled jsem byl ve Futuru na Textures a ti tam zněli parádně
poppy
Stray | 28.10.2018 09:22
No je to samozřejmě věc vkusu, ale asi tak. A nejradši Akropoli a Modrou Vopici.
Ian | Zvuk | 28.10.2018 10:20
Tam si myslím, že to je i prostorem.
Zvuk
Zvuk stal za .... u Tankardu trochu lepsi, ale u koncertu za 5 kilo bych ocenil kdyby to zvucil nejakej zvukar a ne nejakej jouda od vedle. Jako to vazbeni bylo strasny a zbytecne na hlas. Druhej den mi jeste piskalo v usich.
Stefanos: A který je pro tebe ten nejhorší klub? Meet Factory? U mě tedy jo, hrozné místo, tam když je ohlášená sebelepší věc, tak automaticky NEJDU. :-)
Jo, Tankard byl dobrej, akorát jsem neměl přijít už v půl desáté, no, nějak jsem to na tom hrozném místě přečkal. Druhý nejhorší klub v Praze.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek