OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já v Praze preferuji Roxy (po rekonstrukci dobrej zvuk a zajímavej prostor a je to blízko na vlak i bus), jako druhej klub beru Akropolis (žižkovské okolí má svůj génius loci, baví mě sápat se do těch kopců a pak si dát někde knedlíky se zelím a dvanáctku), nevadí mi Chmelnice - i když je z ruky, vlastně mě nevadí ani Futurum, když tam člověk jde jen přímo na koncert, tak se to dá, Meet factory odmítám, to je hrůzostrašná destinace v tom kolejišti, nízká pódium - když přijdou lidi - nic nevidíš, a navíc tam není žádná sedačka, nic o co by se dalo opřít a trochu si dáchnout. V Modrej Vopici jsem nikdy nebyl, tam asi choděj jenom ug-metalový umaštěnci, co? :-))))
Naposled jsem byl ve Futuru na Textures a ti tam zněli parádně
poppy
Stray | 28.10.2018 09:22
No je to samozřejmě věc vkusu, ale asi tak. A nejradši Akropoli a Modrou Vopici.
Ian | Zvuk | 28.10.2018 10:20
Tam si myslím, že to je i prostorem.
Zvuk
Zvuk stal za .... u Tankardu trochu lepsi, ale u koncertu za 5 kilo bych ocenil kdyby to zvucil nejakej zvukar a ne nejakej jouda od vedle. Jako to vazbeni bylo strasny a zbytecne na hlas. Druhej den mi jeste piskalo v usich.
Stefanos: A který je pro tebe ten nejhorší klub? Meet Factory? U mě tedy jo, hrozné místo, tam když je ohlášená sebelepší věc, tak automaticky NEJDU. :-)
Jo, Tankard byl dobrej, akorát jsem neměl přijít už v půl desáté, no, nějak jsem to na tom hrozném místě přečkal. Druhý nejhorší klub v Praze.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek