OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To jsou asi ty specifické chutě Čechů a Slováků, o kterých se v zahraničí pořád mluví :-)
Som az prekvapeny kolko ludi sa v nazore na novy MAYHEM zhodne, vela zahranicnych reviews tento album skor glorifikuje :)
Velký zklamání,po geniálním Ordo ad Chao a výtečným Esoteric Warfare,težký propad dolů.Nikdy bych si nemyslel že se u poslechu Mayhem budu nudit..
Normální veteránský black metal. Na to aby to byl úplný průšvih jsou muzikanti v kapele až moc dobří, na to aby to bylo něco skvělýho jsou zároveň (asi už definitivně) až moc usazení a "nad věcí." Přijde mi, že ten často vzývaný "nadhled" je tady spíš ke škodě: Zní to tak nějak odtažitě, jakože "poslouchejte, pořád umíme hrát black metal," ale chybí tam autentičnost, nějaká emoce co bych jim věřil. Takový jako když hraje v hokeji Kanada s Francií a hvězdy NHL si to tam profesorsky dávají, nasází pár fíků, seberou tři body a jdou na pivo. Fanoušky potěší aspoň ty body...
Zatím jeden poslech, který se mi nechce opakovat. Souhlas, že na Mayhem to zní nějak obyčejně.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek