Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To jsou asi ty specifické chutě Čechů a Slováků, o kterých se v zahraničí pořád mluví :-)
Som az prekvapeny kolko ludi sa v nazore na novy MAYHEM zhodne, vela zahranicnych reviews tento album skor glorifikuje :)
Velký zklamání,po geniálním Ordo ad Chao a výtečným Esoteric Warfare,težký propad dolů.Nikdy bych si nemyslel že se u poslechu Mayhem budu nudit..
Normální veteránský black metal. Na to aby to byl úplný průšvih jsou muzikanti v kapele až moc dobří, na to aby to bylo něco skvělýho jsou zároveň (asi už definitivně) až moc usazení a "nad věcí." Přijde mi, že ten často vzývaný "nadhled" je tady spíš ke škodě: Zní to tak nějak odtažitě, jakože "poslouchejte, pořád umíme hrát black metal," ale chybí tam autentičnost, nějaká emoce co bych jim věřil. Takový jako když hraje v hokeji Kanada s Francií a hvězdy NHL si to tam profesorsky dávají, nasází pár fíků, seberou tři body a jdou na pivo. Fanoušky potěší aspoň ty body...
Zatím jeden poslech, který se mi nechce opakovat. Souhlas, že na Mayhem to zní nějak obyčejně.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek