Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám v podstate úplne rovné dojmy z bratislavskej zastávky v Randale. Fractal Universe boli absolútne famózni s hádam najlepším zvukom večera. Mňa osobne za tú slabučkú polhodinku doslova zatĺkli do podlahy. Toto bola deathmetalová moderna presne podľa môjho gusta. Thulcandru som dovtedy vôbec nepoznal. Nie je to celkom môj metal, ale bolo to veľmi počúvateľné. God Dethroned zahrali ako veľlkí profesionáli. Ich melódiami nabúšený rezavý death metal bavil i keď mietami boli zbytočne nahlas. Obscura mala v občasných momentoch trocha nečitateľnú rytmiku, ale inak predvieldi klasicky precízny výkon. Melódie, silné riffy, tvrdosť i prstolamná technika bez čo i len náznaku nejakých náznakov kŕča. Odchádzal som bohatší o dve CD a tričko. Celkovo vzaté sa teda jednalo o ďalší výborný koncertný večer.
zvuk
I já jsem byl nadšen zvukem i hudbou prvních dvou kapel , u God dethroned se zvuk trochu zhoršil, ovšem čitelnost Obscury byla na hranici rozlišitelnosti a to jí mám naposlouchanou. Pověstné melodie člověk registroval jen při kytarových solech, pokud hrály kytary pospolu byl to chaos, vokál utopen, i reakce fans byla tím pádem chladnější, možná proto jen jeden přídavek. Velká škoda, nevím jestli si dal zvukař pauzu, nebo naložil hlavní kapele volume do prava a prostě Futurum přeřval...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek