OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebude nejlepší tu konkurenci konečně už odkoupit a zařadit ji do Vašeho korporátu. ...samozřejmě všem časem zabavit psací stroje a pak vyhodit na dlažbu.
2 shnoff - nevím, zkus, jestli tě songwrting uspokojí :-) . Někdo říká - vždycky byl dobrý, někdo, že teď lepší a někdo že teď nekonfliktní až trošku unylý, naopak dříve se stávalo, že došlo zařazení pasáže, která v rámci skladby nedávala smysl, sto lidí, sto chutí :-)
Ten byl právě vždycky dobrý, Jene. Zahráváš si s ohněm, co kdyby si to přečetl někdo z jiného webu a zařadil tě na blacklist?
jakože songwriting se zlepšil?
Je to dost pravděpodobné. Nicméně, jest treba investovat mnoho poslechů a objevovat a objevovat:)
Jsem rád, že jsem si v hodnocení nechal půl bodu "na příště". Protože u Cutting the Throat of God už nejde vytknout asi nic a je to pecka za plný počet. Album roku?
Novinka bude podle prvního singlu pokračovat v nastoupené cestě, tzn. spíš melodie a melancholie, už žádný divoký death metal, ale pořád kvalita.
Je to pomalejší, ale v některých pasážích se i tak rozjede. Já celkem ocenuju, že se takový pán muzikant dokáže mírně upozadit, když se celá kapela prostě rozhodně udělat pomalejší desku. Ze to umí rychleji a divoceji, to už víme z minula. :) Celkově mi Ulcerate přijdou jako sympatická kapela, kde se hodně přemýšlí o tom, co se dělá za muziku, a ti muzikanti se navzájem respektujou, i když jsou to tři super hráči. Aspoň zvenku mi to tak přijde.
Kozel však to že je top bubeník nikde nespochybňujem, ale oproti starším nahrávkam mi niektoré pasáže prídu dosť jednoduchšie a pomalšie (čo vôbec nemyslím v zmysle že by to bolo zlé alebo dobré). A na otázku ako hrá bez sedatív si stačí pustiť staršie albumy :-).
Tvl, jestli takhle hraje bubeník na sedativech, jak pak hraje bubeník bez sedativ? :D Vždyť ten chlap hraje bubenickou extraligu.
Jo, to je naprosto přesný. Já zase kontroloval, jestli nepřehrávám na 33 rpm desku nahranou na 45 rpm :-)
Po prvom vypočutí som bol dosť v šoku. Až takéto otvorenie sa som nečakal a hneď prvá myšlienka pri 1 skladbe bola či obsluha bicích nie je náhodou na nejakých silných sedatívách :D. Ale Ulcerate inak a zase dobre.
Však já mám rád obě kapely. :)) Jen mi Ulcerate přijdou víc o konstantní (ne nějaký ultra zlý, spíš takový zasmušilý) atmosféře, kdežto Gorguts jsou víc pestrý a víc "si hrajou". Podle mě. Ale samozřejmě vnímání atmosféry v hudbě je subjektivní.
No Kozle??!! Zklamals MI!
Shnoff si prohodil kapely? :)) Právě že Gorguts mají ten pochmurnej tlak často přerušenej nějakou odlehčenější pasáží. Ulcerate jsou (mimo spousty dalších rozdílů) právě skladatelsky kompaktnější a soustředěnější, s důrazem na celkový vyznění, zatímco u Gorguts to je "zkusíme, co všechno se tam dá vystřídat".
Neskutočný album. Ulcerate ani po šiesty krát nešliapli vedľa. Neviem sa toho nabažiť. Najvyváženejší počin v histórii kapely so zrejme doposiaľ najlepšou atmosférou.
Víc harmonií, víc majestátnosti, trochu míň tech deathu, pár kapek black metalu. Ulcerate pošesté, zase malinko jinak a zase výborně.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek