OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hooya: Tak jest :-) Před to vše vytknout "subjektivní názor" (což se asi rozumí samo sebou)
Buď to cítíš, nebo necítíš. A je jedno, jestli jde o Tool nebo o hovno (pro někoho možná jedno jest).
to Everflow
Můj příspěvek se týkal tvorby Tool jako celku. Nu-metalové prvky u nich rozhodně cítím, hlavně v typicky podlazené kytaře, která často sází "kila", i když uznávám, že jich je více spíše ve starší tvorbě. Ostatně podobné prvky jsou třeba i u Sepultury nebo System of a Down, které mám rád. Problém mám spíš s tím technickým vyzněním, ve smyslu racionální matematické struktury, která ke mně příliš nepromlouvá řekněme skrze srdce, jako ty nejlepší nahrávky, ale spíš skrze hlavu. Hrají určitě zajímavě a najdou se momenty, které si hodně užívám, ale zároveň úplně nechápu to poměrně hromadné nadšení, které kolem nich zdánlivě nepřetržitě panuje.
... krásne osobné vyznanie, jednoznačne na mieste, lebo ide o takmer výnimočný album výnimočnej kapely a termín "zimomriavky" v českom texte ako čerešnička na efektnej torte ... RIP - 10/10 ...
tool
každý recenzent píše o svojich osobných pocitoch k danemu albumu a ja s touto recenziou plne suhlasím, tiež to tak cítim ... Boovole, nu- metal to nie je, ja skôr cítim absenciu Tvojej pokory k tomuto albumu, ale to môže byt opät len môj pocit ... albumu to neublíži
Upřímně stále příliš nechápu, co je na Tool tak dokonalé. Neříkám, že je to mrdka, ale (když to přeženu) spíš takový inovativnější nu-metal, ale bohužel jaksi odlidštěný, racionálně vystavěný s absencí spontánnosti, jako nějaká futuristická hranatá, i když zároveň členitá funkcionalistická budova. Skoro prázdná.
Pochvala
Jak jsem se zařekl před svatým obrázkem Máří Metaleny, že už nebudu nikde na žádným music webzinu nic komentovat, natož pak kritizovat, tak zde si myslím, že bych mohl udělat výjimku, protože tenhle styl recenzí je přesně můj šálek Tee. Hodně osobní sloh- zkušenost, napsána v vší pokoře, prostá zbytečných formalit a bulvárních podnětů, se kterou se navíc z velké části ztotožňuji. Protože jsem osobně opravdu nečekal nic hudedně vyjímečného, tak jsem dostal v míře vrchovaté přesně to, co jsem čekal, dostal jsem na TOOL až vyjímečně kompatkní a naprosto hyptnotickou platňu.
díky :)
Já to měl úplně stejně, ale neuměl bych to tak krásně napsat!!!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek