OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mě se tam právě ta Sandra Nasic libí :-).
podla mna je toto pre mna jeden z najlepsich albumov a obzvlast ma dostala skladba Faraway.
Black Horse
Tento album mi pripomína jazdu na čiernom koni- od steeplechase, cez parkúr a dostihy až po klusácke dostihy. Do bubnov trieskal Dave Lombardo- bývalý a už znova prijatý bubeník Slayeru. Album je dobrý, ale menej tvrdší.
když jsem si tohle poslechl, ostalo mi pri prehravači nasypaních pět pytlov ostrích tónú
lepsie ako keby prerobily the beatles
ale predsa len tento album je viac o ich hudbe a prave preto sa mi viac paci je to ok
Ja ma ich tvorbu rad. Ked mi uz gitary lezu von usami a chcem pocuvat "hevy meeeeedl" tak nic lepsieho nepoznam.
já mám taky radši jejich tvorbu, ale reflections mi přijde už takový monotonní..i když ne všechno
mě se tedy taky jejich vlastní tvorba na Reflections líbí..naopak skladby se Sandrou nic moc, ten zpěv mě tam moc nesedí..
...asi ten dojem zavisi od ocakavani
Reflections se mi od nich libi zdaleka nejvice + 'covery' se Sandrou Nasic a Mathiasem Seyerem ... cim vice hraji vlastni veci tim lepe - ikdyz, starsi veci s bubenikem nazivo jsou taky vyborny...
mě se taky zdá, že Refelctions už je celkem o ničem
Reflections je mrdka
seru ti na nadpis
....jak říká Mr.Jogurth:-)))))
Pan Jogurt - 11 z 10:-)
Joooooooo. Ty to valej. Ty jedou. Ty drhnou. Dyž to je jasný. Dyž von je James fakt velkej učitel. Jako takovej učitel národů. Von je úplně jako Komenskej. Jak voni nás v měšťance v dějáku učili že svět má jednoho učitele národů. Víš co. Tak teď sou na světě jako takový dva učitelé národů. Jeden národní a jeden metalovej. Jan Amos Komenský a James Drhnič Hetfield. To je jasný. Tady je vidět jasnej Jamesův styl. Jak voni to drhnou jako von. A nejvěčí kouř je že voni to drhnou na housle!!! To je jasný že má James pravdu, že housle sou nejlepší. Voni mu naslouchaj a učej se. Metallica - Apocalyptica. V tom vidim jasnou podobnost. Úplně na tuty. Myslim si že sem se neseknul. Ale je vidět že voni se jen tak zatim učej a Jamesův vodkaz jako přeberou až možná časem. Estli vůbec. Voni maj totiž jeden problém. Maj totiž trochu průser s originalitou. Nevim čim to je ale některý písničky mi fakt dost připomínaj Jamesovu Metlu.
no nemyslím si, že by zrovna tímhle albem probudili metalovou scénu...Cult nebo Inquisition Symphony jsou podle mě lepší
Je to smutne, ze ospalou metalovou scenu musi budit cellisti.....Ale jde jim to!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek