Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Funerální klid
Flowers of Evil vnímám jako doposud nejsilnější dílo minimálně v rámci "popové" epochy. Muzika funguje úžasně podprahově. Napvrchu se zdá a snad i je "osvětlenou" expozicí pozitivně tepajicích vibrací, ale stále při pohřební, funerálně poklidné náladě kdesi níže, dost určitě v jádru. Mně osobně na této desce baví písničkový rámec songů, "metalizující" tenze , jež nestírá dřevní minulost kapely. Za fandu nejen neotřelé syrovější kytarové hudby, ale třeba i řízné darkwave musik se mně současná estetika Ulver naprosto zařízla do žil a to již dříve avizovanou písní Nostalgia v rámci této desky, která je mimo jiných silným důkazem neotřele vyváženého snoubení melanchonické radosti a temnoty... Co by řekl k tomuto počinu nezasvěcený posluchač?? Řekl bych, že ještě mnohem více!
to MaxBodycount
Jen pro upřesnění, O'Sullivan se na posledním albu nepodílel a na Caesarovi jen přispěl kytarou do dvou songů
Prekvapenie - Ulver po mnohých rokoch ľavotočivých zákrut pokračujú presne tam kde skončili na poslednej radovke, oslizlého šarmu čiernej omše v Modrej ústrici charakterizujúceho The Assassination ... však tentokrát nedosahujú. Postupný únos Ulver do synth-popu pod taktovkou Garma a O´Sullivana je dokonaný a v tomto momente je jedno, či si pustíte ich, alebo čokoľvek od Miracle ...
Mi to připomíná Precedens. Úplně tam slyším Báru Basikovou..
Dost mě zaskočilo, že na iDnes vyšla recenze. https://www.idnes.cz/kultura/hudba/ulver-recenze-flowers-of-evil.A200903_145317_hudba_ts
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek