OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RIP: Není zač. Včera jsem si jen na chvíli pustil tu novou verzi a hned mě to zas pohltilo. Ta atmosféra je neskutečná.
Ten tvůj dojem chápu, je tam hodně textu, víc, než bývá i v adventurách zvykem, ale zároveň je to RPGčko jak řemen, ovšem bez soubojů, což zase dává více vyniknout tomu adventurnímu elementu.
K těm médiím, určitě záleží, jaká sleduješ. Já třeba Games.cz nebo Rock, Paper, Shotgun (+pár dalších) a tam tuto hru registrovali snad i s předstihem (Games.cz určitě).
Boovol: Díky za tip, rozehrál jsem a připomíná to víc než RPG mi to svým konceptem připomíná textové adventury z počátku devadesátek. Skvěle udělaný svět, u kterého jsem škrábnul zatím jen povrch a šetřím si ho, protože to je něco co se musí vychutnat. Hodně moc se mi líbí styl toho všeho. Překvapuje mě, že "velká" média tu hru přešla bez nějakého většího zájmu.
U některých postav je namluvený začátek hovoru, podobně jak třeba u Pillars of Eternity. Dohrál jsem to asi za 40 hodin, za pár dní, neboť po nějaké době to byla hra, která mě totálně zaháčkovala
Boovol: v pár infočláncích jsem se dočetl, že to audio má .... tak si nejsem jist, všechny dialogy jsou teď jen psané? Za kolik hodin jsi to dohrál?
rip: To netuším, osobně jsem ji zaregistroval ještě před vydáním. Teď v březnu má vyjít vylepšená, kompletně namluvená The Final Cut verze (1 000 000+ slov!), takže bude příležitost napravit rest.
boovol: Disco Elysium mi uniklo a vypadá to moc dobře, jak to že se o ní v době vydání moc nemluvilo? Nechápu, že mi něco takového uniklo.
patras: tééda ... za mě příběhové linky Detroitu jsou skvělý, gameplay už tak moc ne, interaktivní filmy kombinovaný s walking simulatorem a sem tam quicktime eventy mě moc neba, ale příběh za mě supr
Zcela mimořádný epický zážitek pro mě bylo RPG Disco Elysium (2019). A když už jsme na hudebním serveru, tak o soundtrack se postarali British Sea Power, v tomto případě v atmosféričtější, ambientnější poloze.
Zrovna hry od Quantic Dream považuju za děsné klišé. Ve své době to bylo revoluční ale dneska už to působí prkenně. a uměle.
pokud jde o příběh tak Heavy Rain, ale tam už trochu stárne grafika a nejlepší sci-fi příběhovka za poslední dobu je Detroit: Become Human
Patex: Jedna z indie věcí s temným a silným příběhem (a v neposlední řadě super hudbou) je The Cat Lady, pokud hraješ adventury.
patras: tych faktorov je samozrejme viac ako jeden, ja to ani nevidim ako problem, lebo cim viac su hry popularnjesie, tak tym viac stracaju u mna svoje caro. Za seba mozem povedat, ze za par rokov budem asi hrat prevazne len hry od indie vyvojarov.
rip, patras: 1979 Revolution nepoznam, skusim. Mate este nejake tipy na menej zname hry s kvalitnym pribehom?
patras: je to tak, znám ve svém okolí hned několik výrazně mladších lidí, kteří se o tom jak vlastně vzniknul současný režim v Íránu dozvěděli prostřednictvím hry 1979 Revolution: Black Friday
a myslím, že i člověku, který fakta zná to rozšíří obzory
"Ludia sa radsej stotoznuju s realne zijucimi osobnostami ako s nejakym wizardom z Dragon Age (tych par nerdov snad prepaci)."
Nemyslím si že problém je v tomhle. Spíš jsou tu dva odlišné problémy: Starší generace (zvlášť u nás) na hraní furt koukají jako na aktivitu které se věnují hlavně společenští vyděděnci, absolutně nechápou co hry jako médium umožňují a jak fungují a většina informací o hrách se k nim dostane skrz bulvár, kde jsou samozřejmě hry vyobrazené jako zlo.
Druhý problém vidím v tom, že v mainstreamové tvrobě nenajdem tolik vážnějších témat, samozřejmě jde hlavně o zábavu, ale vážné témata se řeší hlavně na nezávislé scéně a možná i ve hrách které nejsou tak vizuálně atraktivní a na první pohled přístupné jako v případě mainstreamu.
U mě vlastně taky, pocitově. Ten audiovizuál je totální overload :-)
Z hlediska herních mechanik si ale myslím, že HK z toho vychází vítězně.
Hollow Knight skvělý, ale Ori subjektivně u mě o malý kousek před ním
Ori je fenomenální série, ale s tou nejlepší metroidvanií bych byl opatrnější, Hollow Knight by chtěl na slovíčko...
To povrchne "hajzlove" hranie sa len dostava do popredia v podobe hier na mobilnych telefonoch a tabletoch. Ajked ma momentalny trend netesi, podobne single-player hry ako Ori nevymiznu, len ich bude mozno menej. Co ani nemusi byt zle, lebo je toho momentalne tak vela, ze neni cas to vsetko poriadne odohrat a objavovat normalnym tempom, ked uz mas po skolskych casoch.
Co sa tyka herneho priemyslu, moze mat najvacsie penazne obraty (vsak je aj inak nastaveny, od vyroby po predaj), ale tu prestiz ako hudba a film dosiahne len tazko. Ludia sa radsej stotoznuju s realne zijucimi osobnostami ako s nejakym wizardom z Dragon Age (tych par nerdov snad prepaci).
Recenzia ako zvycajne navnadila, ale potrebujem dohrat ten Dragon Age: Inquisition.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek