OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové velké metalové kapely jsou. Namátkou třeba Avenged Sevenfold nebo Five Finger Death Punch, vyprodávají haly a kdysi slavní Megadeth jim tam dělají předkapelu, to že je starší ročníky neposlouchají, neznamená, že nejsou
Na albume je pre mna len jedina zaujimava vec: The Chant - pre svoju atmosferu. A na margo velkych kapiel ... zatial poslednou velkou je Metallica.
Náhodou, Slavoj Žižek vyprodává haly.
Jinak v zásadě souhlas, metal saturuje kulturní potřeby několika autistům. Kytara s masou nerezonuje (což jí nemám za zlé), velký kapely nemají z čeho růst.
„Fortitute“ je velmi dobré (8.5) album od kapely, která si je vědoma svého „vyhajpovaného“ statusu a znovu nabízí (podbízí) jistý mírný pokrok v mezích zákona, který z velké časti sama formovala. Hoši z Roadrunneru opět vytasily marketingové kolty a dodávají dalšího „runnera“ - spasitele žánru, když kdysi podobný produkt v podobě TRIVIUM možná nevyšel dle představ. To ale nic nemění na faktu, že obě tyto kapely dlouhodobě dokážou nabízet, pro moji osobu, chutné hudební menu.
Jakýkoliv následovník marxismu-leninismu nebude oslavován tak, jako jeho zakladatelé, i proto si nemyslím, že by někdy GOJIRA a kapely ze stejné generace dokázaly v přítomném on-line věku(návyku) standardně plnit stadióny jako např. IRON MAIDEN, či METALLICA. Nicméně chápu, že sněni je krásná věc, ale profit margin z něj neuděláš.
Vypadá to, že emotivní profilové zvolání „Davaj album a mazaj na turné!“ tu s námi vydrží ještě nějaký ten čas jako u hokeje podobně oduševnělé “Přepište dějiny!”. Chválím, že z druhého pohledu byly cenzurovány nesouvisející proklady „plzeňské fáze honění“. Holt nominace na Břitvu usměrní i bouráky typu „řeporyjský starosta“.
Aká veľká kapela? Ghost? Volbeat? A koniec koncov aj Gojira je ňou.
Alter Bridge? Objavil som ich len vlani, rýchle sa dokázali prepracovať medzi moje najpočúvanejšie kapely za posledný rok, ale skutočne veľká kapela na úrovni Muse to nikdy nebude. V Európe síce hrajú v solídnych priestoroch (v UK dokonca veľké arény), ale nemám pocit, že majú nejaký extra potenciál rásť do budúcnosť. To Gojira zase určite hej. Až raz budú headlinovať Wembley Arénu, tak to bude potvrdené.
Aká "veľká kapela" vydala debut po roku 2000?
Za 20 rokov snáď nejaká bola (nemyslím Gojira).
Posledná veľká kapela je pre mňa Muse (aj keď posledné albumy...) a snáď niekedy bude Alter Bridge.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek