Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové velké metalové kapely jsou. Namátkou třeba Avenged Sevenfold nebo Five Finger Death Punch, vyprodávají haly a kdysi slavní Megadeth jim tam dělají předkapelu, to že je starší ročníky neposlouchají, neznamená, že nejsou
Na albume je pre mna len jedina zaujimava vec: The Chant - pre svoju atmosferu. A na margo velkych kapiel ... zatial poslednou velkou je Metallica.
Náhodou, Slavoj Žižek vyprodává haly.
Jinak v zásadě souhlas, metal saturuje kulturní potřeby několika autistům. Kytara s masou nerezonuje (což jí nemám za zlé), velký kapely nemají z čeho růst.
„Fortitute“ je velmi dobré (8.5) album od kapely, která si je vědoma svého „vyhajpovaného“ statusu a znovu nabízí (podbízí) jistý mírný pokrok v mezích zákona, který z velké časti sama formovala. Hoši z Roadrunneru opět vytasily marketingové kolty a dodávají dalšího „runnera“ - spasitele žánru, když kdysi podobný produkt v podobě TRIVIUM možná nevyšel dle představ. To ale nic nemění na faktu, že obě tyto kapely dlouhodobě dokážou nabízet, pro moji osobu, chutné hudební menu.
Jakýkoliv následovník marxismu-leninismu nebude oslavován tak, jako jeho zakladatelé, i proto si nemyslím, že by někdy GOJIRA a kapely ze stejné generace dokázaly v přítomném on-line věku(návyku) standardně plnit stadióny jako např. IRON MAIDEN, či METALLICA. Nicméně chápu, že sněni je krásná věc, ale profit margin z něj neuděláš.
Vypadá to, že emotivní profilové zvolání „Davaj album a mazaj na turné!“ tu s námi vydrží ještě nějaký ten čas jako u hokeje podobně oduševnělé “Přepište dějiny!”. Chválím, že z druhého pohledu byly cenzurovány nesouvisející proklady „plzeňské fáze honění“. Holt nominace na Břitvu usměrní i bouráky typu „řeporyjský starosta“.
Aká veľká kapela? Ghost? Volbeat? A koniec koncov aj Gojira je ňou.
Alter Bridge? Objavil som ich len vlani, rýchle sa dokázali prepracovať medzi moje najpočúvanejšie kapely za posledný rok, ale skutočne veľká kapela na úrovni Muse to nikdy nebude. V Európe síce hrajú v solídnych priestoroch (v UK dokonca veľké arény), ale nemám pocit, že majú nejaký extra potenciál rásť do budúcnosť. To Gojira zase určite hej. Až raz budú headlinovať Wembley Arénu, tak to bude potvrdené.
Aká "veľká kapela" vydala debut po roku 2000?
Za 20 rokov snáď nejaká bola (nemyslím Gojira).
Posledná veľká kapela je pre mňa Muse (aj keď posledné albumy...) a snáď niekedy bude Alter Bridge.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek