NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pak ty ziny vypadaj tak jak vypadaj.
vtipná nevím, vypimpená? vlastně taky nevim ... věcná? nemusí ...
Snad radši ani ne. Nemá recenze být věcná a stylisticky vypimpená, nebo aspoň vtipná?
Mika: co takhle své grafomanství a schopnost hodnotit realizovat recenzemi?
yeah..večná česť a sláva zeleným kuličkám..
Je ostudné, že až dnes, po tolika letech, co pravidelně navštěvuji váš zine, se odhodlávám konečně také já sám, přispět jedním svým pronikavým postřehem, který bude zároveň uznalou ódou a poplácáním po rameni vašemu kmenovému přispěvateli. Náhodný čtenář patrně nejpozději v tomto okamžiku shledává v mém projevu tu smutnou skutečnost, že jsem tak trochu grafoman, čili že, dobrat se jasně a přehledně jádra sděleného, je takříkajíc zkouškou trpělivosti. Nezlobím se tedy na ty, kdo srolovali níže, ve snaze zahlédnout mezi řádky náznak toho, že má smysl tuhle blbost číst, a nezlobím se též ani na ty, kteří rovnou mé snažení odpískali jako exhibici v komůrce ukrytého, veškeré soudnosti zbaveného debila na piku.
V okamžiku psaní těchto řádků jsem zcela při smyslech, naprosto střízlivý, povzbuzen toliko nikotinem, neboť všechny ostatní látky (zejména ty nelegální) abstinuju z důvodu neschopnosti užívat je v míře společensky přijatelné. Což zdaleka není tak skličující, jak by se mohlo zdát. Cítím však, že trpělivost opouští i ty otrlejší z vás, pokusím se přejít k věci. Nebo, ehm, k věci. K jádru. Nebo...To je jedno, chci říct: Martin Lukáč. Ještě jednou: Martin Lukáč. To on mě vybičoval k činu. To on je tou motivací. On je tím termálním ložiskem, které po letech pod ledem skrývaného názorového přetlaku dalo vytrysknout nadále již neudržitelnému gejzíru obdivných emocí (sic). Martin Lukáč. Dělník undergroundu. Ten, kdo dal spojení pojmů - extrémní metal a slovenský jazyk - tvar, význam i smysl. To on mi vnukl nápad přeložit název Cannibal Corpse jako Kanibálna Mrrrrtvola, čímž som získal nesmrteľnosť v jednej malej hospode tam dole pri Terchovej, aj keď ma o niečo neskor odrodilí ozajstný potomci Jánošíka dobili takmer do bezvedomia, lebo borovička nezná bratov, a moja vtedajší priateľka so svojou kamarátkou síce vyzerali ozaj laškovne, keď si v blízkom potoku hrali na mačiatka iba v spodnej bielizni, no obe usnuli skôr než sa ktorýkoľvek z bohatierov zmohol čo len na frajerské okamihnutie, a zrazu horny equal angry. It´s true story.
No, to jsme fakt odbočili až k Jánošíkovým dieram, takže zpět...ééé...Lukáč, ano, to jsem chtěl...Né, vole, fakt, teď vážně... Tu blbost výše asi smažu, ale chci říct, jako bez prdele, že pan Marin Lukáč...i když teď si zas říkám, proč neprolomit čtvrtou stěnu? Znova.
Martine Lukáči, ty to vidíš!
Čteš to!
Teď se usmíváš a máš při tom otevřenou pusu.
A teď jste to zkusili všichni, šulini.
Já tě chci po všech těch letech, co to tady občas prolejzám, aniž bych se jakkoliv vyjadřoval, protože, co jsem dokázal, že chci chválit, že jo, já tě chci pochválit. Já tě chválím. Plácám tě po rameni. Jsi dobrej. Teda, abysme si rozuměli. Oni kluci jsou všichni dobří. Chovám respekt, a tak, víš co, dokonce se dá říct, že leckdy třeba je názor některýho z tvých kolegů i relevantnější, protože, co si budeme, přece jenom, ty jedeš to svý, nic proti, a zas tím ani nechci říct, že bys nebyl objektivní, ale přece jenom, ty jsi death metal, o tom asi polemika nebude. A spíš asi mě bude víc tvůj názor zajímat třeba, co já vím, na nový Krisiun, než na Hail Spirit Noir - to zas nechám rádoby akademikům na Echoes, tam se to nosí. Nebo kolega RIP, že by? Meh! Ale on zas rád třeba ty hardcory, a to zas já taky umím ocenit. No ale v tvým případě já chci vypíchnout něco mnohem důležitějšího, díky čemu čníš v metalové žurnalistice vysoko nad souputníky napříč periodiky. A věz, že v dané disciplíně se můžeš směle měřit s kolegy ze zahraničních webů. Snad díky tvé vlastní hudební angažovanosti, či prostě poctivé snaze podat přesný obraz, a to i dnes, kdy si snadno každý může recenzovaný kus po pár kliknutích poslechnout na vlastní uši, je nedostižná tvá dovednost co nejdůkladněji popsat, prosím, zpěv, potažmo hlasový projev, jednoduše vokááál. To fakt nikdo neumí jako ty. Teď to teda, se mně zdá, trochu flákáš, když jste přešli na ty krátké formy. Býval jsi v tomto květnatější. No zas to vynahrazuješ, abych tak řekl, jakousi jadrností. Prostě umíš ten hlas popsat věru zvukotvorně. A nejen ten. Precizní popis zvuku jednotlivých nástrojů, přirovnání stylu k jiným kapelám (což osobně kvituji s povděkem), kdy se nebojíš jednotlivé díly skládačky přirovnávat k různým kapelám, prostě, kdo se vyzná, ten si dosadí, a když ne, i tak si udělá obraz. Neznám nikoho, kdo by si s tím tak vyhrál. A za to dík. Tvá práce je skutečnou ozdobou a zároveň cihlou v základech recenzentské sekce Metalopole, a proč to neříct, metalové žurnalistiky obecně.
Než to celý nějak uzavřu, protože už mě samotnýho sere, jak se s tím vleču, malá výtka coby konstruktivní kritika. Já chápu, že jsi loajální vůči bratrům z podzemí, svým způsobem to vlastně schvaluji. Jaký význam má s akedemicky zdviženým obočím tepat subjektivní chyby v mixu nebo v dynamice, nebo například nevhodně zvolený font v přiložených textech, že ano, ale zas na druhou stranu, taký, povedzme, americkí blacker by sa hádam veľmi čudoval, keby iba podla bodového hodnotenia sa vrhol na niečo z domácej tvorby vysoko cenené (jedno či SK alebo CZ), čakal po úvodných tónoch že kedy to príde, a ono to nie a nie, neprichádza.
Tak, to bylo spíš jen takové zamyšlení, než kritika.
A myslím, že je na čase to vážně ukončit. Pošlu ti to celé, však to píšu už 16 hodin, a před chvilkou jsem posvačil několi kuliček takovýho zvláštního pepře... víš, psal jsem, že já už žádný experimenty...tohle mám od kamaráda, on je vysokoškolský botanik, takový kuličky, pepře, zelený, dobrý... kuličky...
Ještě než to, totok, víš jak, tak bych prosil výraz "prigrcnutý" zařadit do Valhally jako oficiálně nesmrtelný...Danke šén...
napiš mi na rip@metalopolis.net, ať tím nezasíráme fórum u kapely ze ZUŠ ;)
Psal jsem tady kdysi o zapojení členů fóra do recenzí a Dalas na to odpověděl v negativním smyslu.
Takový Rolo, Patras, Bzuco a jiní by se mohli podělit o nějaký objev, kterých dle top 5 mají mnoho.
Ahoj, "členové nemají právo" jak to myslíš?
Fakt nevím, proč se Metalopolis věnuje takovým průměrným kapelám ze ZUŠ a opomíjí jiné kvalitnější.
Toto hrálo x kapel a nemá to ani nápad, možná tak pro PANA Lukáče, kterému se líbí vše drsné a nudné.
Za tento rok vyšlo minimálně 10 mnohem lepších alb, ale nikdo o nich nenapsal.
Sami nic nenapíšete, členové nemají právo a potom to tak vypadá. Nuda. Fakt si serete vlastní písek.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek