OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
J.Pearsona jsem nějak minul sry.
Wristmeetrazor jsou hudebně screamu z těch kapel pořád nejblíž (pokud teda narážíš na to 'jediné opravdové' screamo). Pokud správně chápu tak nejsou o nic míň/víc politickosociálně angažovaní než SYSC. O nic víc či míň pozérský než SYSC je tudíž nevnímám. Do čeho se oblíkaj je mi jedno.
Static Dress mají asi už k nějaké DIY hc/punk scéně o dost dál. Když ale srovnám videoklipy a hudbu SYSC a SD tak vidím minimální rozdíl. Obě kapely jsou vymóděný stejně a oboum si troufám předpovědět stejný osud jako Code Orange. Static Dress na to pravděpodobně dosáhnou trochu dřív kvůli tý přístupnosti (ale co já vim žejo ;D). Žánrově je to ale identický a posluchači na Spotify / last.fm to vidí stejně. Jedna víc chaotická s dropdowny. Druhá víc mix mezi Underoath a Deftones.
V tom třetim odstavci taky mluvím o tom levým screamu zatímco v posledním o tom pravým. Myslel jsem, že je to zřejmý z tý 'říkejtomujakchceš' konstrukce. Co bylo screamo vím a hejtováním MTV post-hardcore screama jsem taky strávil část svýho mládí. Bohužel ten prapůvodní žánr už z mýho pohledu chcípl. Kapely vykrádaj samy sebe a od vydání La Disputé - Somewhere in the bottom of the river.. jsem neslyšel snad nic zajímavýho. Twinkly dads midwest píčoviny, Touché Amoré vykrádačky a v tom lepším případě adaptace Lomy Priety či Orchid na milion způsobů. Občas ještě variace postrocku, který mě nudí jenom o nich píšu.
Každopádně jsem to celý myslel jako pochvalu, protože v česku současnej americkej hardcore poslouchá a recenzuje málokdo a v USA ta scéna funguje.
Oni tam někdy maj sbory, kde jsou všici, a Connie tam má takový ty deklamace, ale máš samo pravdu, ty melodický jsou většinou za dvojicí Taylor Allen Timmy Moreno. Kapely jsem zmiňoval hlavně vzhledem k historii labelu a tomu jak širokej má rozstřel. Recenzi KAONASHI snad také brzo dám, ale furt je to relativně mladá (9 let?) kapela, v porovnání s těmi, co jsem zmínil. ALE .... Wristmeetrazor jsou tedy ještě mladší, hlěvně mě úplně míjí stylizací a vlastně i hudbou. Nezáživná pozérská mrdka. To samé Static Dress. BTW… Zmínit Static Dress a spojení revitalizace screama je na (se vší úctou) přesdržku. Právě tenhle typ kapel stál za tím, že posthardcore nebo metalcore jeden čas fungoval jako nadávka. J. Pearson ... Swing Kids jsem tam doufám zmínil :)
whatever
jsem rád, že někdo v česku sleduje co se děje ve státech a její hc scéně
melodický zpívánky nejsou od Connie, ale od basáka.. na živáku to dost skřípe
seznam kapel na konci článku je trochu mimo a v souvislosti s SYSC bych zmínil třeba Wristmeetrazor, Kaonashi nebo Static Dress - všichni vydali menší či větší desku v minulém roce a vyplatí se je sledovat kvůli toho jak revitalizujou screamo/post/metalcore/hardcore/říkejtomujakchceš scénu
u seeyouspacecowboy a wristmeetrazor taky sluší zmínit jejich skramz začátky ne nepodobné na třeba pg.99 či Kodan Armada a u SYSC silný Spazzcore a San Diego feel (kapely okolo Justina Pearsona) - já to tam teda slyším daleko víc než zmíněnou Mars Voltu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek