Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to vynikajúce.
Album dost fajn, basák/vokalista Ulcerate Paul Kelland se tady navíc chopil i kytary a je vidět, že i s ní si ví rady. To, že umí skvěle hrát na basu a má pěkný sytý growling, dobře vědí všichni, kdo poslouchají Ulcerate. Bubeník (vokalista z prvního období Ulcerate) ne úplně vždycky stíhá, ale žádná hrůza to není. Pro posluchače, kterým přišla poslední deska Ulcerate (možná i ta předchozí) jako už moc ochočený post metal, je tohle určitě vítaná ukázka, že minimálně v Kellandovi ten ohnivák z desek Everything is Fire nebo Vermis pořád někde je. Za mě 8/10 bez dalších řečí.
kontrast
Po (dvojitem) poslechu tohoto alba jsem stále nebyl nabažen atmosféry a tak jsem se chtěl dokrmit poslední deskou Ulcerate ...a nebyl to dobrý nápad. Na rozdrasane sluchovody z the temple byl "stare into death.." najednou moc soft, měkký, nevýrazný.. mel jsem radši sáhnout po prvních deskách.. album je samozřejmě skvělé, jako vse od těchto pánů ..
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek