OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to vynikajúce.
Album dost fajn, basák/vokalista Ulcerate Paul Kelland se tady navíc chopil i kytary a je vidět, že i s ní si ví rady. To, že umí skvěle hrát na basu a má pěkný sytý growling, dobře vědí všichni, kdo poslouchají Ulcerate. Bubeník (vokalista z prvního období Ulcerate) ne úplně vždycky stíhá, ale žádná hrůza to není. Pro posluchače, kterým přišla poslední deska Ulcerate (možná i ta předchozí) jako už moc ochočený post metal, je tohle určitě vítaná ukázka, že minimálně v Kellandovi ten ohnivák z desek Everything is Fire nebo Vermis pořád někde je. Za mě 8/10 bez dalších řečí.
kontrast
Po (dvojitem) poslechu tohoto alba jsem stále nebyl nabažen atmosféry a tak jsem se chtěl dokrmit poslední deskou Ulcerate ...a nebyl to dobrý nápad. Na rozdrasane sluchovody z the temple byl "stare into death.." najednou moc soft, měkký, nevýrazný.. mel jsem radši sáhnout po prvních deskách.. album je samozřejmě skvělé, jako vse od těchto pánů ..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek