OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
R.I.P. :(
A Chůva podle mě není podprůměrný horor. Co si vybavuji, mělo to zajímavou atmosféru a filmařsky prostě kvalitní počin. Jasně, námět stokrát omletý, ale tvůrcům šlo asi hlavně o pochmurný nádech toho filmu, ne o duchaplný děj nebo hluboká poselství. Něco takového, jako když dnes někdo nahraje black metalovou desku ve stylu Dark Funeral: Vobiscum Satanas nebo death metalovou ve stylu Immolation: Dawn of Possession. Vždycky to bude retro, vintage, z určitého úhlu roztomilá poklona starým fotrům žánru, ale i tak to může být dobrá muzika.
Tak to mě opravdu mrzí.
William Friedkin (29. srpna 1935 Chicago – 7. srpna 2023 Los Angeles)
Vike
Mělo tam být samozřejmě "věcný", ale to ti jistě došlo. Promiň. Hospoda, pivo, rodinná sešlost atd... :-)
Vike
Děkuji ti za věčný názor. Upřímně, já mám třeba rád i veskrze podprůměrný horor Chůva.
Zábavná kravina od držitele Oscara za film Francouzská spojka. Friedkin je opravdu borec, žeru jeho styl, ovšem dle mého vystřílel všechny ostré hned na začátku.
Sydow byl 'tvrdy' ateista a s roli mel (minimalne na zacatku nataceni) problem.
Neredukoval bych Friedkina na dva filmy... Mzda strachu, Zit a zemrit v LA, 12 rozhnevanych muzu, Boys in the band...
kult
Kultovní film a skvělý článek. Těším se na na druhou část:)
Je to tak. Ve druhé části článku označím film v jednom případě jako "mysteriózní thriller", což je docela příznačný termín. Přesto dává žánrové označení ''horor'' smysl o tom nelze polemizovat.
Friedkin se vlastně k hororu ještě jednou vrátil, prostřednictvím roztomilého béčka Chůva (1990). To je ten film, kde lidi trhá na kusy živý strom :-)
No jó
Nj, ale já bych tenhle film zařadil taky mezi horory. To je problém stylotvorných děl. Pantera taky nechtěla být ve škatulce metal/HC a dnes se tomu dokonce říká groove metal. Velká a svérázná díla mívají na chvostě spoustu plagiátů a pokračovatelů, takžes e to pak zařadí do škatulky či jak....
xxx
Cyberolas: Taky to tak vidím. Ten film funguje skvěle především díky tomu realistickému přístupu. Možná proto Friedkina popadá amok pokaždé, když Vymítače ďábla někdo označí za horor :-)
anbilivr: Hudbu strašně rád poslouchám, ale psát bych o ní asi neuměl. Nemám v tomto ohledu potřebnou znalost mapy. Kdo s kým, jak to začalo, kde se zrodil tenhle žánr a kde zase tamten... atd. O konkrétní skladbě dokážu maximálně říct, že se mi líbí nebo nelíbí:-)
Jinak děkuji všem za názory a pozitivní zpětnou odezvu.
klenot
Včera jsem si Vymnítače pustil i s deleted scénami a musím i po těch dlouhých letech ocenit tu atmosféru, která balancuje mezi dokumentem a velkým bijákem. Nasprosto skvělé...a ta bezradnost doktorů...dokonale uvěřitelné.
J. Rose, Tvoje clanky sa citaju velmi dobre! Som zvedavy, ako by asi vyzetala recenzia nejakeho hudobneho diela.
Super článek, těším se na pokračování. Díky
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek