Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to pořád sázka na jistotu, muzikanti jsou to hodně dobří, skladatelské řemeslo mají taky v paži. Ale zdá se mi, že od (parádní) desky The Satanist je to v zásadě pořád tentýž trik, jen se slabšími nápady.
Pohodova hudba, album. Nikdy jsem je programove neposlouchal. War paint mi vzdy prisel smesny a navic to jsou Polaci. Co musim uznat, tak je vizual u klipu, kostymy take top notch. V posledni dobe je tocim na sve apatature tvorene podlahovymi B&W rady 70X SX, subwooferem DB4S a se svym zesilovacem Rotel RA-1572 mkII a sytim je ze streameru Bluesound Node Gen 3, vsechno samozrejme propojeno kablemi pana Krauta (nechal jsem rozpustit sve zlate, strirbne sperky). Hodne metalovych nahravek je hudebne zmrsenych, ale tady to jde. Mohu doporucit.
Souhlasím s hodnocením 7 (ale je to naprosto neotřesitelných sedm). Potom, co mi přestalo vadit(s..t) předchozí album I Love You At Your Darkest, na které jsem v době vydaní nakydal hodně svěcené vody (Negral pochopí), tak mě tento letošní vývoj, krok sum zpět, mile překvapil. Možná je to chladné, kalkulované, ale co byste chtěli od umělce středního věku, který celý svůj profesní život chtěl být podobný špílmachr jako je teď (a já má to přeju). Novinka se dobře poslouchá, texty i s občasnou latinou baví. Černá mediabook je magická. Kdo z nás stárne-zraje tak podobné přívětivě jako BEHEMOTH?
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Vložit diskusní příspěvek