OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to pořád sázka na jistotu, muzikanti jsou to hodně dobří, skladatelské řemeslo mají taky v paži. Ale zdá se mi, že od (parádní) desky The Satanist je to v zásadě pořád tentýž trik, jen se slabšími nápady.
Pohodova hudba, album. Nikdy jsem je programove neposlouchal. War paint mi vzdy prisel smesny a navic to jsou Polaci. Co musim uznat, tak je vizual u klipu, kostymy take top notch. V posledni dobe je tocim na sve apatature tvorene podlahovymi B&W rady 70X SX, subwooferem DB4S a se svym zesilovacem Rotel RA-1572 mkII a sytim je ze streameru Bluesound Node Gen 3, vsechno samozrejme propojeno kablemi pana Krauta (nechal jsem rozpustit sve zlate, strirbne sperky). Hodne metalovych nahravek je hudebne zmrsenych, ale tady to jde. Mohu doporucit.
Souhlasím s hodnocením 7 (ale je to naprosto neotřesitelných sedm). Potom, co mi přestalo vadit(s..t) předchozí album I Love You At Your Darkest, na které jsem v době vydaní nakydal hodně svěcené vody (Negral pochopí), tak mě tento letošní vývoj, krok sum zpět, mile překvapil. Možná je to chladné, kalkulované, ale co byste chtěli od umělce středního věku, který celý svůj profesní život chtěl být podobný špílmachr jako je teď (a já má to přeju). Novinka se dobře poslouchá, texty i s občasnou latinou baví. Černá mediabook je magická. Kdo z nás stárne-zraje tak podobné přívětivě jako BEHEMOTH?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek