OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Shnoff: Tiež by som to tak nejak mal. Včera som si vypočul Monumension a ten tiež určite patrí medzi moje topy, i keď zrovna najľahšie počúvanie to nie je.
dzuso: za MI Utgard o 1-1,5 bodu lepsi
na vrcholy tvorby monumensio, below the lights a axioma ethica odini nema, ale 7,5/10 si zasluzi.
vcera vysiel aara: triade iii nyx a tam uz pochybnosti nemam 😃.
Meresz: Ja som začal albumom "In Times".
Ja určite odporúčam "Monnumension" - neotesaný zvuk, istú ťažobu a neviazanú kreativitu sa im nepodarilo celkom atakovať už na žiadnom ďalšom albume - duchovne možno trocha na "Below The Lights". Preto v recenzii spomínam aj "Convoys to Nothingness", ktorá prezentuje esenciu ENSLAVED bez príkras uhladenej produkcie. "Utgard" mám rozhodne radšej ako "Heimdala", ktorý u mňa proste ako celok nešľape ako by som očakával, motívy sú premakané a premyslené, ale neviem to pospájať. Ak by som album vytrhol z kontextu celej tvorby, možno by som hodnotil o nejaký polbodík vyššie.
... pekná, a pedantná recenzia, Rudo ... ale všetko (nielen) v hudbe je subjektívne ...
Osobne, ako odchovanec progresívneho rocku a metalu som predovšetkým fanúšik albumov "Riitiir", "In Times" a "E", ktoré absorbujú najviac "proggových" motívov a hudobných štruktúr.
Mám aktuálne obdobie, že denne počúvam prakticky všetko od albumu "Isa" až po najnovší "Heimdal"a užívam si to. Nie som odchovanec klasického black metalu, ale vysoko rešpektujem aj rannú tvorbu kapely. "Heimdal" je veľmi dobrý album, ale predošlá dekáda (teda hlavne roky 2012 -2017) sú u mňa vrchol tvorby ENSLAVED. Ešte ich, konečne vidieť aj na živo ...
https://www.progarchives.com/artist.asp?id=2481
Už dlho sa chystám na posluch tejto skupiny. Niečo na odporučenie na začiatok? Alebo to sfúknem štýlom každý deň jeden album podľa dátumu vydania? Lebo tento nápad sa mi celkom páči :-)
Áno, hitovky na albume "Heimdal" hľadať netreba. Ale podľa mňa si tam jedna taká svoje miesto našla a to "Caravans to the Outer Worlds". Tá šlape výborne.
Inak pekná recenzia, aj keď ja dávam albumu 8/10. Bavia ma na ňom tie vrstvy cez ktoré každým vypočutím vyskakujú nové podnety a istá dávka psychedélie a sofistikovanosti. Má momenty, ktoré vyžadujú hlbšie ponorenia sa do hudby ale aj chytľavé pasáže.
A ten roh v úvode nahrávky je fenomenálny :-)
Btw, ako by ste hodnotili predošlý album Utgard?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek