Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mzda strachu 1977 je přesně ten druh filmu, který mi naprosto vyhovuje. Katarzní, jak po stránce dějové, tak i ve své formě zpracovaní. Vše je surové, ale zároveň krásné a svým způsobem jaksi bizarně povznášející. Navíc ta sekce, kdy se Dominguez s umírajícím Nilem ponoří do jakéhosi halucinogenního prostoru, kde vy nevíte, co jsou představy a co je realita. Zkrátka precizně zfilmované umírání s flashbacky na cestě do pekla (navíc ta kamera a hra s flitry). O akčních scénách tu J. Rose, jíž hovořil, ano, skutečné lahůdky jdoucí na „na krev“. Zdlouhavé entrée mi vůbec nevadí naopak, protože s tím dechberoucím finále totiž narámně dokresluje tento jedinečný kvarto očistec (bez vykoupení).
Předloha z roku 1953 je proti tomuto majstrštyku spaghetti western (ze svých 2/3 zcela určitě)
J. Rose opět velmi děkuji. Pro mě byl tento článek velké překvapení, protože jsem si už myslel, že jsi Friedkina zabalil s Výmítačem ďábla. Pro mě je Sorcerer asi jeho nejlepší počin, škoda to blbého anglického názvu, který se na děj filmu vůbec nehodí. Fakt by mě zajímalo, proč zrovna Sorcerer.
Původní „The Wages of Fear“ je velmi výstužné a když už ne to, tak lehce reinterpretovat i zde např. „The Wages of Purgatory“.
The Haunted 1991 od Friedkina je mě vzbuzuje podobné pocity jako tento film.
Přesně jak píše J. Rose, asi většina lidí se ke Mzdě strachu dostala až někdy mnohem později. Mě samozřejmě v pozdním dětství nemohl uniknout sveřepý Pepek z Francouzské spojky a kolem dvacetin jsem v kině navštívil remasterovaného Vymítače ďábla. Tím byl u mě Friedkin na delší dobu prakticky vyčerpán. Už ani nevím, kdo mě před více než 10 lety doporučil Mzdu strachu. Možná nějaký časopis. Každopádně je to neskutečná adrenalinová palba. Souhlasím, že úvod je zbytečně zdlouhavý, ale jakmile se vyjede, tak je to jasných 100%. Myslím, že jsem nikdy neviděl v jakémkoliv filmu napínavější scénu než je tady přejetí toho bájného mostu. Autor mě tímto článkem a vzpomínkou na další skvělý film opět velmi potěšil a i já se přimlouvám za to, aby své články zvěčnil v knize, kterou bych si okamžitě zašel koupit.
Čaroděj
Krev, pot a nitroglycerin. Drsný film z doby, kdy ještě žili chlapi. 8,5/10
Super film
Zmiňovaný film jsem viděl jako malý kluk v místním kině. Asi před rokem jsem se k němu vrátil, stále super
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Vložit diskusní příspěvek