OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zivak,aky ma byt....zabiiijaaaaa ! ! !
YÉ ZÉ DÉ :o)
páč si agrárník
celej thrash je mi vcelku u prdele (ze Srayel je mi na bliti, Kreator jsou mi k smichu), ale posledni Exodus mi byl necim sympatickej - na prvni poslech.
hmm, ale v druhém pohledu jsem byl koukám diplomat :-)
aha - tak Noisy teda ne :)))
no neni to tajemstvím - hochům z MJC se to líbilo až nekriticky, Dalas to myslim také hodnotil relativně kladně - u Noisyho ted nevím, ale myslím že rovněž
mně to prostě příde jako klasické převařování už několikrát vylouhovaného čaje
ale ty DESTRUCTIOn to je ještě větší hrůza
Milda: hubu držet, ostatně já z nových EXODUS skoro blinkal :-)
Termín "mistní starší" je opravdu "frikulín". Máš snad na mysli někoho konkrétního? :-)))
a ten EXODUS - i když si většina místních starších myslí opak :ú)
např. DESTRUCTION
2Milda: A koho teda?
no - nemůžeš popřít, že ve většině posledních nahrávek je thrashmetal opravdu "trash"
tím samozřejmě nemyslim ANNIHILATOR
THRASH nikoliv Trash!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek