Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky chlapci. Vážím si toho. Ke zhlédnutí remaku mě nakonec „dokopal“ Xmilden a nelituji toho. Solidně zpracovaný restart.
Ohledně dalších článků. Nejdéle do pátku odevzdám krátkou recenzi na film Oppenheimer. Potom dokončím jednu, řekněme, raritní záležitost a pak se zase vrhnu na retro. Těch pomyslných restů mám stále více než dost. Halloween je samozřejmě v pořadníku:)
Fantastický článek fantastického filmu.Kupodivu mě ale i mile překvapil remake(Dokonce i Pinhead.Správně je to bezpohlavní bytost takže obsazení transky byl dobrý a logický tah)ale originál je holt originál.Hudba mého oblíbence neomluvitelně podcenovaného Christophera Younga(grudge,Chraň nás od zlého,Drag Me to Hell a především Sinister) dokonale dokresluje atmosféru. Hellraiser je prostě meisterstück
btw jsem rád že si zakotvil zde na MP protože tvoje filmové články zbožnuju. Přístě prosím Carpentova Halloweena;)
Opět famózní rozpitvání filmu, který bych se rozhodně nebál označit kultovním. Vzpomínám si na sebe, když jsem byl malý klučina a velmi opatrně jsem kolem něj našlapoval. Horory obecně v 80. letech prožívaly své vrcholné období. Jsem hrozně rád že existuje někdo jako J.Rose, kdo nám tyto snímky nejen připomene, ale zároveň osvětlí a prozradí spoustu zajímavostí. Hellraiser je neotesanou ošklivou podívanou, z které začátečníkovi vůbec nemusí být příjemně a to ne kvůli lekačkám, které jsou dneska populární, ale z faktu, že ten film je "zlý", je o zlých lidech, o nepříjemných věcech. Ani náhodou nejde o jeden třeba z 5 nejlepších hororů všech dob, ale troufnu si říct, že jeden z 5 nejoriginálnějších by být mohl.... takže "Co si přejete, pane Cottone?"
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek