Zasloužilý kostlivec HATE patří už pěknou řádku let ke stálicím polského death metalového inventáře. Na rozdíl od silně protežovaných krajanů VADER, kteří jsou jakýmsi nevysvětlitelným zázrakem stále považováni za leadery místní scény, úroveň jejich nahrávek s věkem neklesá, ba právě naopak, dokonce si udržuje jistý kvalitativní růst. Pravda, poslední album „Awakening Of The Liar“ (2003) sice není vrcholem jejich kariéry, leč novinka „Anaclasis“ s podtitulem „A Haunting Gospel Of Malice & Hatred“ mírně pošramocený dojem napravuje a vrací varšavské trio zpět mezi tu vybranější společnost.

HATE inklinují, stejně jako většina nejznámějších polských reprezentantů, k technické větvi US death metalu, především pak k nedostižným ikonám MORBID ANGEL. Sestava soustředěná kolem základního stavebního kamene, zpěváka Adama (jeho přesný umělecký pseudonym je Adam The First Sinner – dle prvního člověka, který se provinil proti Bohu) má však otevřená hledí i jiným směrem, přehnaně nedbá na stylovou čistotu a svoji produkci ozvláštňuje zejména četnými blackovými citacemi. Množství černého kovu však není konstantní, a tak zatímco druhá položka „Hex“ (skladba se zdá z počátku mírně stereotypní, ovšem nejpozději po milimetrově vysoustruženém sólu začne výtečně gradovat) velmi připomíná BEHEMOTH, overtura závěrečného eposu „Fountains Of Blood To Reach Heavens“ není ničím jiným, než krystalickou black/death metalovou metelicí made in Sweden. Takovou snahu o oživení samozřejmě kvituji s povděkem, neboť podobně laděné exkurzy za inspirací mým slechům více než lahodí. Stejně tak jsem spokojen se suverénním projevem „prvního hříšníka“ za mikrofonem, jehož hlasivky znovu slaví triumf nad většinou sípající konkurence (nezbývá nám než věřit, že se náležitě poučí i zatvrzelý Nergal a na příštím albu BEHEMOTH dá sbohem otravným efektům v podobě mnohovrstevných vokálů).

„Anaclasis“ je typickým produktem soudobého polského extremismu. Je do posledního puntíku dotažené a ve všech atributech vysoce profesionálně odvedené. Tím samozřejmě zohledňuji nejen stránku instrumentální ale i zvukovou, produkční a v neposlední řadě i grafickou. Na rozdíl od podobně zaměřených krajanů disponují HATE navíc jistou hmatatelnou živelností, jsou daleko více bezprostřední než VADER nebo třeba DEVILYN, z jejichž posledních výlisků doslova dýchá odtažitost a chladný perfekcionismus. Celkově, po sečtení kladů a odečtení nevýznamných záporů, mi z „A Haunting Gospel Of Malice & Hatred“ vychází jeden z vrcholů loňské death metalové sklizně v zemi našich severních sousedů. Už teď vám mohu prozradit, že ani ta letošní sezóna nebude na podobně intenzivní zážitky skoupá. Minimálně jedno prvotřídní dílko je již na obzoru. Nechte se překvapit!