THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V křížení agresivního metalcoru s líbivými melodiemi prý u nás SHOGUN TOKUGAWA patří k naprosté špičce. Mladá plzeňská kapela dokázala za poměrně krátkou dobu řádně rozčeřit hladinu tuzemského rybníku a tím pádem na sebe upoutat i zraky fanoušků a publicistů. Zároveň se však pustila na tenký led úspěchu, který se v našich končinách jen málokdy odpouští, což teprve když si uvědomíme, že řeč je stále o jejich debutovém albu. Talent však uvnitř kapely nepochybně dřímá, a i když její prvotina vykazuje nevyrovnanou kvalitu, schopnost zachytávat moderní světové trendy bez typicky českých nešvarů je rozhodně prvkem, který je nutné ocenit.
„Y3ARS“ byste si skutečně mohli lehce splést s produktem nějaké zámořské kapely. Svému napomáhá i více než solidní produkce, která především nemaří úsilí plzeňských jak v agresivních výpadech, jejichž sound nepostrádá potřebnou razanci, tak ani v častějších melodičtějších polohách, kde si zase pro změnu vychutnáte příjemně čitelný zvuk. Tím nejpádnějším důvodem pro záměnu SHOGUN TOKUGAWA s interprety zpoza oceánu však je hlavně jejich tvorba, která velice věrným způsobem reflektuje dění na tamní scéně. Melodický metalcore (tuto škatulku si můžete modifikovat dle vlastní libosti) je v současnosti prostě IN a tato mladá česká kapela jej po technické stránce zvládá na solidní úrovni. Její songy nepostrádají hlavu ani patu, tu chytlavý refrén, tu zase solidně zvládnuté agresivní nájezdy a jako celek pak i vzhledem k věku zúčastněných po formální stránce velmi vyspělé provedení.
Ona zmiňovaná nevyrovnanost však vyplouvá na povrch s dalšími poslechy. Bohužel, „Y3ARS“ je v mnoha případech pochutinou, která se velice rychle zajídá. Líbivou fasádou, za níž už bohužel není pevná masivní zeď, nýbrž jen vratké stavení. Přitom začátek je až nad očekávání slibný. „Let’s Dance“ v sobě obsahuje vše, co má výborná skladba náležící do tohoto žánru mít. Nekompromisní tah na branku, silný refrén a slušivou koketérii s elektronikou. Tento mustr sice skupina opakuje i v dalším dění, ale bohužel ani zdaleka ne vždy se stejným výsledkem. Některé písně se díky své sázce na první signální totiž oposlouchají až příliš rychle. Alternace tvrdších a měkčích hudebních ploch se postupem času stává nudnější a ani čím dál méně výrazné melodické linky toho příliš mnoho nezachraňují. Některé sice na první, druhý dojem ještě spokojený úsměv na tváři vyvolají, ale ani tento netrvá příliš dlouho. Prostě až příliš mnoho hudebního materiálu na „Y3ARS“ je záležitostí několika prvních poslechů. Málo naplat, že formální úroveň nahrávky nevykazuje prakticky žádné kvalitativní výkyvy, když to samo o sobě na lepší než průměrný celkový dojem rozhodně nestačí.
Pochybovat však o tom, že se tvorba SHOGUN TOKUGAWA nesetká s patřičným posluchačským ohlasem je určitě zbytečné. Tito mladíci mají ještě všechno před sebou, a pokud se jim z toho (na domácí poměry) velikého úspěchu mezi mladými fanoušky nezamotá hlava, může se jejich tvorba postupně vyvinout v něco, co bude mít trvanlivější hodnotu. Ambice a podle všeho i schopnosti by na to mít měli.
Další česká odpověď na vlnu melodických metalcoreových kapel, které nechybí schopnost zaujmout. Dobré skladby střídají ty méně záživné, výsledkem čehož je prozatím jen průměrná kolekce moderních metalových písní.
5 / 10
Jakub "Afro" Šmucr
- vokály a klávesy
Martin "Slimmer" Tichota
- kytara, vedlejší vokály
Filip "FIK" Fendrych
- basa, vedlejší vokály
Jaroslav "Fredy" Diviš
- kytara, vedlejší vokály
Petr "Jouda" Ouda
- bicí
1. Transmissions Disconnected
2. Let's Dance
3. Used To Hate It, Now I'm Curious
4. Gentle Evening
5. Math
6. Too Much And Not Enough
7. Helena
8. The Days Are Gone
9. Say Goodbye Forevermore
Y3ARS (2010)
Vydáno: 2010
Vydavatel: X-Production
Stopáž: 35:16
Produkce: Tomáš 'Koulič' Koula (mix a mastering)
Studio: Svarov a Italská
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.