Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve své podstatě popové album, které má na svědomí několik zajímavých figur z domácí hardcoreové nebo alternativní scény, spatřilo světla světa poměrně nedávno, ale už před rokem bylo jasné, že se u PRODAVAČe opět něco bude dít. Na minulém „Fluff Festu“ mi jeho výtečný koncert připomněl rok 2011. Tehdy kolem mé hlavy projelo EP „Duchové“. V té době šlo ještě spíše o projekt, než o kapelu, za kterým stál jeho duchovní otec Šampón (ex-SPORTO) téměř v osamocení. Dnes tu máme už regulérní kapelu, která neztratila nic z civilnosti, která byla pro PRODAVAČe i v minulosti více než příznačná.
„Malý ráje“ si mě získaly hlavně textovou blízkostí a za hlavu házím to, že se v nich „zpívá“ stále v jedné lajně, která pluje uprostřed hudební hmoty, jenž připomíná spolky typu TATA BOJS. Taková městská pohodovka ze života, která mi v něčem neuvěřitelně sedí. Jednoduchá rytmika, sem tam nenásilná kytara, melodické klapky tu hrají druhé housle. Důležitá je atmosféra toho, co každý, kdo už má maturitu, moc dobře zná. Mládí se někdy v minulosti splašilo a vy si připadáte, že stále běžíte, byť občas zakopáváte. Toto je takové zakopnutí, ve kterém máte čas se při vstávání podívat na svět kolem sebe a dát o tom výpověď. Jestli je to elektro, pop nebo post punk je vlastně jedno. Je to člověčí svědectví o této době, které je mi více než blízké.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!