Unruly Sounds (sublabel The End Records) chystá na 24. leden remasterované reedice starších věcí „Passage To Arcturo“ a „Non Serviam“. Jejich podoba bude taková:
"Passage to Arcturo" (with bonus):
01. Intro - Ach Golgotha
02. Old Coffin Spirit
03. Forest of N'Gai
04. The Mystical Meeting
05. Gloria De Domino Inferni
06. Inside the Eye of Algond
07. The Nereid of Esgalduin (bonus)
08. The Nereid of Esgalduin (bonus)
09. Feast of the Grand Whore (bonus)
"Non Serviam" [enhanced] (w/ bonus):
01. The Fifth Illusion
02. Wolfera the Jackal
03. Non Serviam
04. Morallity of a Dark Age
05. Where Mortals Have No Pride
06. Fethroesforia (Instrumental)
07. Mephesis of Black Crystal
08. Ice Shaped God
09. Saturn Unlock Avey's Son
10. Morality of a Dark Age (bonus video)
11. Feast of the Grand Whore (bonus video)
12. Non Serviam (bonus video)
Unruly Sounds připravují na další měsíce v oblasti reedicí výraznou ofenzívu.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.