„Kapela FEELME vznikla, tak ako veľa vecí - náhodou. Idea v pettrovej hlave niekedy v ´99. Stretnutie s ľudmi, ktorí to pochopili v januári 2002 (všetko má - vraj - svoj čas). Prvý jam s tomasom, druhá skúška s jeho bratom lacom a FEELME sú na svete, na plátne, pódiu, či kde...
Posadnutí myšlienkou spracovať filmové témy trocha/dosť netradičným spôsobom sme sa zavreli do skúšobne. Za veľmi krátky čas vznikol ucelený koncertný program "21th Century Songs" zahŕňajúci viac ako 21 filmových tém (napr.: Das Boot, Knight Rider, Lost In Space, James Bond, Pulp Fiction...). V októbri 2004 je časť zachytená na rovnomennom promo live videoCD. Skladby majú danú svoju základnú štruktúru a aranže, avšak dosť veľký priestor je ponechaný improvizácii priamo na pódiu. Napriek tomu, že väčšinou ide o známe melódie, považujeme ich za vlastné veci. V našich verziách je všetko, čo máme na muzike radi. V skratke by sa to dalo povedať:
F
Energia
Emócie
L
M
Experiment
Tieto tri - pre nás základné atribúty - sa snažíme využívať nielen pri týchto filmových songoch, ale aj pri komponovaní autorských skladieb (už len ten vokalista dosť dlho chýba...). Pre milovníkov škatuliek - inštrurnentálny crossover.
V auguste 2005 vzniká v štúdiu Exponent nahrávka singla "pf (pulp fiction)", ku ktorej sa pripravuje videoklip. Väčšinou hrávame v kluboch, filmových kluboch a na festivaloch (Hodokvas, Cibulák, Revište, Tasov, Medzinárodný filmový festival Bratislava...) K našim najväčším koncertným zážitkom určite patrí live performance k nemému filmu Upír Nosferatu na festivale Hodokvas 2002. Veľmi nás potešilo, že organizátori Medzinárodného festivalu Karlovy Vary 2OO5 vybrali kapelu FEELME, aby tento festival svojim koncertom otvorila.
FEELME:
tomas vyberal - guitar
laco vyberal - bass
petter bittner – drums
www.feelme.sk"
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.