DVD "Live Apocalypse" vyskládají na veropské pulty 24. července (Century Media). Obsah:
Disc 1:
01. Tear Down The Walls *
02. Enemy Within *
03. Silent Wars *
04. Burning Angel *
05. Dead Eyes See No Future *
06. Dead Bury Their Dead *
07. Bury Me An Angel *
08. Drum Solo *
09. Instinct *
10. Savage Messiah *
11. First Deadly Sin *
12. The Immortal *
13. Bridge Of Destiny *
14. We Will Rise *
15. Heart Of Darkness *
16. Snowbound *
17. Ravenous *
18. Fields Of Desolation *
19. Nemesis **
20. My Apocalypse **
21. Skeleton Dance **
* Live in London, England December 2004, Sound in 5.1, Mixing by Andy Sneap
** Live in Manchester, England 2005, Sound in Stereo, Mixing by Rickard Bengtsson
Disc 2:
01. Ravenous (video clip)
02. We Will Rise (video clip)
03. Nemesis (video clip)
04. My Apocalypse (video Clip)
05. Dead Eyes See No Future (multi-angle)
06. Bury Me An Angel (multi-angle)
07. Heart Of Darkness (multi-angle)
Bonus Material:
* Interviews
* Backstage footage
* On The road from 2004-2005 Tour
OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.