si díky své vynikající aktuální desce „Armada“ (díky momentálnímu časovému vytížení specialisty na KoK Arrowa bude recenze až časem, zatím si přečtěte jinou na konkurenčním Marastjakcyp.com) sjednali respekt i mimo metalovou komunitu. Více již umělecký vedoucí Obsidian C.:
"Since the release of the latest album, 'Armada', KEEP OF KALESSIN's reputation has started to grow outside of the metal genre. In fact it has made its way into the Norwegian jazz scene where KEEP OF KALESSIN is recognized by jazz musicians as something new, fresh and with the absolutely best technical finesse.
"Because of this we're very proud to announce that KEEP OF KALESSIN has accepted to play at the Trondheim Jazzfestival together with the duo MONOLITHIC, where the intention is to show the jazz audience a brand new musical concept. The event will take place at Blaest in Trondheim on Friday 1st of September. Both bands will be playing some of their original material, but there will also be made new stuff and even jamming will be included in this unique one-hour set.
"But metal fans, fear not! Because our intention is not to do an unplugged version of 'Armada' or slow down in any way. In fact we are aiming to put a strong metal fist in the face of every jazz fan alive. Expect one hour of blastbeat insanity like you've never seen it before!"
Více o festivalu na www.jazzfest.no.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.