Nová deska se bude jmenovat "Everything" a bude obsahovat následující skladby:
01. Thin Air (Ann Further)
02. Bricks (pracovní název)
03. Lightning Song
04. Sunlight
05. Get Off. Get Out. (pracovní název)
06. Angels Walk Among Us
07. Everything
08. A Simple Mistake
09. Voodoo (pracovní název)
10. No One Is Free (pracovní název)
11. Paradigm Shift
12. Hindsight
Podle Dannyho Cavanagha se bude jednat o nejlepší album v historii kapely, nyní musí ANATHEMA najít vhodného producenta a studio. Ještě předtím, než se Britové do studia vydají, mají v plánu pronajmout si na celý leden dům na venkově, kde se budou snažit skladby "oživit".
THE JESUS LIZARD - Rack
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
NOSFERATU (2024)
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
EMPTY MIRROR - Deus Profanus
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
STRATALITH - Ether(bound)
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
THE SUPERVOID CHORAL ENSEMBLE - Live From the Downwhen Terminus
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
LIZZARD - Mesh
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
NOSFERATU (2024)
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.