Polský label MetalruleZ Productions přichystal na 14. května vydání tributního alba VENOM s názvem "Gods of Goats". Na albu se objeví následující skladby:
MACHETAZO - "Black Metal"
STURMGEWEHR666 - "In League with Satan"
HANGMAN - "Raise the Dead"
EMPHERIS - "Lady Lust"
CREMASTER - "Acid Queen"
AQUER - "Countess Bathory"
BASTARD - "Mystique"
HEKSERI - "Don't Burn The Witch"
CHAOSPHERE - "Leave Me In Hell"
FROSTMOON ECLIPSE - "1000 Days In Sodom"
ARMINIUS - "The Evil One"
MORD'A'STIGMATA - "Resurrection"
TURIN TURAMBAR - "Black Fucking Medley"
SPINAL CORD - "Live Like A Angel (Die Like A Devil)"
CEREMBRUM - "Countess Bathory"
LUX FERRE - "Black Metal"
THE JESUS LIZARD - Rack
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
NOSFERATU (2024)
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
EMPTY MIRROR - Deus Profanus
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
STRATALITH - Ether(bound)
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
THE SUPERVOID CHORAL ENSEMBLE - Live From the Downwhen Terminus
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
LIZZARD - Mesh
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
NOSFERATU (2024)
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.