se na konci roku chystají na turné:
Nov. 08 - Denmark - The Rock - Copenhagen
Nov. 09 - Holland - Romeijn - Leeuwarden
Nov. 10 - Holland - Waterfront - Rotterdam
Nov. 11 - Germany - Matrix - Bochum
Nov. 13 - Germany - Martkhalle - Hamburg
Nov. 14 - Germany - K17 - Berlin
Nov. 15 - Germany - Batschkapp - Frankfurt
Nov. 16 - Switzerland - Transilvania Live - Erstfeld
Nov. 17 - France - Le Portail Coucou - Marseille
Nov. 18 - Spain - Mephisto - Barcelona
Nov. 20 - France - La Locomotive - Paris
Nov. 21 - UK - Scala - London
Nov. 22 - UK - Rock City - Nottingham
Nov. 23 - Ireland - The Voodooo Lounge - Dublin
Nov. 24 - Ireland - An Cruiscin Lan - Cork
Nov. 25 - Scotland - Cathouse - Glasgow
Nov. 27 - France - Antipod - Rennes
Nov. 28 - Belgium - Biebob - Vosselaar
Nov. 29 - Germany - Backstage -Munich
Nov. 30 - Austria - Planet Music - Vienna
Dec. 01 - Germany - Eastclub - Bischopswerda
Dec. 02 - Denmark - [to be announced] - Aalborg
Dec. 03 - Norway - [to be announced] – Oslo
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.