přijedou v září do Evropy:
Sep. 08 - Bari, Italy - Italy Festival
Sep. 10 - Amsterdam, Netherlands - Melkweg
Sep. 11 - Wiesbaden, Germany - Schlachthof
Sep. 12 - Munich, Germany - Backstage
Sep. 13 - Bologna, Italy - Estragon
Sep. 14 - Solothurn, Switzerland - Kofmehl
Sep. 15 - Lindau, Germany - Club Vaudeville
Sep. 16 - Essen, Germany - Weststadthalle
Sep. 19 - London, England - Electric Ballroom
Sep. 20 - Cardiff, Wales - Coal Exchange
Sep. 21 - Wolverhampton, England - Civic Hall
Sep. 22 - Nottongham, England - Rock City
Sep. 23 - Edinburgh, Scotland - Liquid Room
Sep. 24 - Aberdeen, Scotland - Moshulu
Sep. 26 - Glasgow, Scotland - ABC
Sep. 27 - Leeds, England - Rios
Sep. 28 - Newcastle, England - Legends
Sep. 29 - Manchester, England - Manchester Academy
Sep. 30 - Norwich, England - Waterfront
Oct. 03 - Northampton, England - Roadmender
Oct. 04 - Southampton, England - Southampton University
Oct. 05 - Dublin, Ireland - Temple Bar Music Centre
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.