se chystají na evropské turné s NAPALM DEATH. Naší zemi se tentokrát vyhnou:
May 08 - Dordrecht, Holland @ Bibelot
May 09 - Zaandam, Holland @ De Kade
May 10 - Berlin, Germany @ SO36
May 11 - Gelsenkirchen, Germany @ Gelsenkirchen Amphitheatre (Rock Hard Festival)
May 12 - Hasselt, Belgium @ Muziek-O-Droom
May 13 - Paris, France @ La Locomotive
May 14 - Rennes, France @ Antipode
May 15 - Biarritz, France @ Atabel
May 16 - Durango, Spain @ Plateruena
May 17 - Corroios, Spain @ Cine Teatro de Corroios
May 18 - Madrid, Spain @ Caracol
May 19 - Barcelona, Spain @ Mephisto
May 20 - Six Fours Les Plages, France @ Espace Anre Malraux
May 21 - Bulle, France @ Ebullition
May 22 - Rome, Italy @ Circolo Degli Artisti
May 23 - Roncade/Treviso, Italy @ New Age
May 24 - Pinarella Di Cervia, Italy @ Rockplanet
May 25 - Luzern, Switzerland @ Schüür
May 26 - Lindau, Switzerland @ Club Vauderville
May 27 - Saarbrücken, Germany @ Roxy/Garage
May 28 - Tilburg, Holland @ 013 (Neurotic Death Fest)
Jun. 04 - Leipzig, Germany @ Conne Island
Jun. 05 - Copenhagen, Denmark @ The Rock
Jun. 06 - Aalborg, Denmark @ Studentehuset
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.