album "The Ethereal Mirror" z roku 1993 sa dočkalo znovuvydania, ktoré neostalo len pri pôvodnej podobe a na reedícii sa objavili ešte tri bonusové skladby z EP "Statik Majik" a dokumentárne DVD. Súčasťou DVD je aj rozhovor s maliarom Daveom Patchettom, tvorcom obalov CD a LP skupiny.
Track listing:
01. Violet Vortex (Intro)
02. Ride
03. Enter the Worms
04. Midnight Mountain
05. Fountain of Innocence
06. Grim Luxuria
07. Jaded Entity
08. Ashes You Leave
09. Phantasmagoria
10. Imprisoned in Flesh
Bonus disc:
01. Hypnos 164
02. Cosmic Funeral
03. The Voyage of the Homeless Sapien
* Tracks taken from the "Statik Majik" EP
DVD Side:
"Ethereal Reflections", a 40-minute brand new documentary with key original band members, filmed in Coventry in 2009, and also featuring interviews with infamous cover artist Dave Patchett. It is an in-depth exploration of the formation of CATHEDRAL, the recording of "The Ethereal Mirror" and the growth of the band from humble beginnings to a major label deal.
Chapters:
01. Musical Progression
02. A Major Deal
03. Manor Studio
04. The Artwork
05. Tension Rising
06. Fashion Sense
07. Disco Doom
08. Exit Adam
09. Where Are You Now?
10. Reflections
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.