Nóri sú bez gitaristu, Thomas opustil kapelu.
"After playing guitar in KAMPFAR for quite a few years, I have now decided to leave the band.
"I cannot even begin to sum up all the good times I've had together with my bandmates, and our close friendship will surely continue outside of the context of the band.
"I sincerely hope the guys will find another guitarist to play in the band (the riffs are not that hard to play and there are no solos, which could be seen as a plus or a minus depending on perspective.) On the stage, you'll only need to pay attention to Ask, since he knows how to keep in time. It is also best to watch out for Jon and Dolk as they are maniacs and will not stand still for a moment.
"To all the good people I've met through KAMPFAR. Take care and I'll see you around.
"For my brothers in the band, my love and respect as always."
THE JESUS LIZARD - Rack
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
NOSFERATU (2024)
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
EMPTY MIRROR - Deus Profanus
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
STRATALITH - Ether(bound)
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
THE SUPERVOID CHORAL ENSEMBLE - Live From the Downwhen Terminus
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
LIZZARD - Mesh
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
NOSFERATU (2024)
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.