"V těchto dnech oficiálně vychází sedmipalcový vinyl nazvaný „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“, na kterém se nachází dvě nové skladby: „Papírové pouta“ a instrumentálka „Němý Chlapec“. Vše bylo nahráno ve studiu Jámor mistrem Ondřejem Ježkem. V digitálním formátu tyto skladby vychází na miniCD ve splitu s jihočeskou mathpunkovou jízdou DEPAKINE CHRONO. Materiál vychází na labelech Pure Heart Records a NOISE ASSAULT AGENCY BUDWEISS.
Nové skladby budou propagovány na několika víkendových společných výjezdech s DEPAKINE CHRONO po ČR, které začínají již tento týden. Dále bude kapela pokračovat na koncertech po Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku s náladovými imperátory FIVE SECONDS TO LEAVE na konci února, následovat bude tour na Slovensku s post-hardcorovou legendou RAVELIN7 v průběhu března. V přípravách je i podzimní západoevropské turné, koncerty v Rusku a samozřejmě i akce v domácích klubech.
Release party obou nosičů proběhne v Českých Budějovicích 25.1.2011 společně se švédskými OBSTACLES a DEPAKINE CHRONO a Chebu 5.2.2011 pouze s DEPAKINE CHRONO."
Odkazy:
http://www.myspace.com/esazlesa
http://bandzone.cz/esazlesa
http://pureheart.czechcore.cz/
http://bandzone.cz/fan/noiseassaultagencybudweiss
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.