Skúsení noise-rockeri UNSANE vydajú svoju novinku 20. marca. Bude sa volať "Wreck".
"Wreck" is an unfettered burst of pent up emotions and frustrations channeled into song and an unflinching glance into a type of life others probably should not lead. From the shock and awe of the LP's lead track, "Rat", and the stunningly damaged "Decay" to the doom and gloom of the heavy-handed "No Chance" and through to the transcendental brainwork of "Stuck", UNSANE's "Wreck" is darkly abrasive and poetic music delivered with a fearsome intensity. A punishing, but ultimately tuneful album, realistic in subject matter and as engaging as it is abrasive, "Wreck" features UNSANE at its legendary best. Chris Spencer's vocals and lyrics positively ache with fear and loathing (resembling the sound of a man trapped in the New York Subway system) while his searing Telecaster howl and pulverizing chords wreak havoc over Vincent Signorelli's drums and Dave Curran's muscular, thick as lava bass lines.
UNSANE celebrates its 20th anniversary by delivering the darkest and most personal record of its celebrated career; "Wreck" is the band's defining moment.
"Making the album 'Wreck' has been amazingly cathartic. Not only musically, but personally," comments Spencer. "Writing with Dave and Vincent is always great, and having been together so long made it easy to focus on what musically and lyrically would sum up this period of time. Recordings about modern urban life. The constant noise, confrontation, stress and alienation that goes with it, and the dysfunctional ways people try to deal with it. The death, drugs, attempted suicide and completely degenerative behavior of those around us really left a mark. I really was feeling like I needed to get it out of my system. There are some moments of redemption, but more often than not things did not end well. As the world population reaches seven billion it's impossible not to feel the overcrowding."
"Wreck" track listing:
01. Rat
02. Decay
03. No Chance
04. Pigeon
05. Metropolis
06. Ghost
07. Don't
08. Stuck
09. Roach
10. Ha Ha Ha (FLIPPER cover)
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.