"Po dlouhých 8 letech v kapele MALIGNANT TUMOUR se bubeník DAVID rozhodl pověsit bubenické řemeslo na hřebík a pomalu tak opustit naše řady. Tímto vyhlašujeme "KONKURS" na nového bicmana MALIGNANT TUMOUR, který by Davida plynule a plnohodnotně nahradil.
Pokud se nebojíš dělat na 100% pořádně špinavý a šlapavý METALOVÝ ROCK´N´ROLL, jezdit spoustu koncertů jak tady tak v zahraničí a jsi zapálený pro teamovou práci (nahrávání nové desky v zimě 2013 v německém studiu STAGE ONE), pošli o sobě nějaké informace a hlavně video (pokud máš nějakou svou nahrávku, tak pošli), ať si tě můžeme zkouknout, poslechnout a pozvat na společnou zkoušku.
Veškeré informace posílejte na : bilos@malignanttumour.com, nebo volejte na +420605521989
http://www.malignanttumour.com/
Do doby, než se nový bicmen zaučí, odehrají MT všechny potvrzené koncety s Davidem."
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.