mají nový klip a koncerty. Videoklip ke skladbě „Průměrný děti historie“ byl natáčen jako sociální experiment. Herečka Eliška Křenková (můžete znát ze seriálu "Vyprávěj") v koridorech metra při odpolední špičce sehrála záchvat a bylo zajímavé sledovat reakce lidí. Více informací o průběhu natáčení sepsal autor a režisér klipu Jan Škop, najdete je zde:
http://www.the-aardvark.cz/esazlesa-prumerny-deti-historie-reziserske-poznamky
odkaz na youtube: http://youtu.be/8CKHHBAvLsg
V dubnu a květnu ESAZLESA vyjedou po roční pauze na jarní koncerty, kde mimo jiné představí písně z nového EP, které bylo nahráno v prosinci ve studiu Low Resolution Petra Hromádky (5StL), a jehož vydání je plánováno na jaro.
26.duben - Hradec Králové
27.duben - Chodov
03.květen - Liberec
04.květen – Litoměřice/Děčín
09.květen - Bratislava
10.květen - Košice
11.květen - Užhorod - Veins-Rivers Fest
12.květen - Slovensko
17.květen - Tábor
18.květen - České Budějovice
24.květen - Plzeň
25.květen - Brno
29.květen - Praha
31.květen - Slavičín
01.června - Ostrava
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.