Asi každý pořadatel hudebních open air akcí se setkal se stížnostmi milovníků nočního klidu na hluk a zažil si kvůli nim spoustu legrace. S tou je nyní konec. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu totiž ve svém rozsudku z 29. 3. 2016, čj. 6 As 44/2014-88 čerstvě konstatoval v podstatě to, že „nepovažuje za možné cestou právní regulace zakázat činnosti společensky běžné, přijatelné, takříkajíc normální. Za situace, kdy takovéto činnosti mají negativní dopady, zde v podobě zatěžujícího hluku, je podle rozšířeného senátu třeba hledat jistou proporcionalitu mezi mírou zátěže, její četností a společenským a kulturním významem akce. Nikoli náhodou v této souvislosti rozšířený senát poukazoval na podobnými kritérii se řídící právní úpravu německou a rakouskou. Znamená to tedy, že na jedné straně je přirozené, že čas od času, třeba typicky v letní festivalové sezóně, budou muset i ti občané určité obce, kteří nejsou fanoušky toho či onoho hudebního žánru, strpět hlučnou hudební produkci. Na straně druhé musí jít o hlukové zatížení dočasné, opakující se s únosnou frekvencí, v rámci možností minimalizující dopady na okolí a odpovídající i v jiných ohledech poměrům místa, kde se taková hudební produkce koná.“

Podrobněji s komentářem předsedy senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karla Šimky, LL.M., Ph.D., čtěte na www.epravo.cz.