Do Prahy se po delší době vrací fenomenální Anathema! Britští melancholici, kteří se od doom metalových začátků propracovali k osobitě pojatému prog rocku, zamíří do Lucerna Music Baru. Rodáci z Liverpoolu s sebou přivezou nové album The Optimist (vychází v červnu 2017), které koncepčně navazuje na šestnáct let starou klasiku A Fine Day For Exit (2001).
Vstupenky jsou k dispozici v běžných předprodejních sítích, ty nejlevnější jsou na webu pořadatelské agentury www.obscure.cz
FB event: https://www.facebook.com/events/1066183586858898/
Song z nového alba: https://www.youtube.com/watch?v=8y1ROzCUpbU
THE JESUS LIZARD - Rack
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
NOSFERATU (2024)
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
EMPTY MIRROR - Deus Profanus
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
STRATALITH - Ether(bound)
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
THE SUPERVOID CHORAL ENSEMBLE - Live From the Downwhen Terminus
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
LIZZARD - Mesh
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
NOSFERATU (2024)
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.