Tobias Sammet a spol. oznamují, že jejich další album ponese název "Moonglow" a vyjde začátkem příštího roku. Soubor po velice úspěšném ázijském plánuje neméně rozsáhlé turné i po Evropě. Je to sice trošku v předstihu, ale přesto si už teď poznačte datum 2. dubna 2019. V ten den vystoupí v pražském Fóru Karlín.
World tour 2019:
30.03. GER - Kaufbeuren, All Karthalle
31.03. ITA - Mailand, Alcatraz
02.04. CZE - Prague, Forum Karlin
03.04. GER - Berlin, Huxley's
05.04. GER - Ludwigsburg, Arena
06.04. GER - Bamberg, Brose Arena
08.04. GER - Fulda, Esperanto Halle
09.04. GER - Saarbrücken, Saarlandhalle
10.04. FRA - Paris, Olympia
12.04. GER - Osnabrueck, OsnabrückHalle
13.04. GER - Hamburg, Mehr! Theater
14.04. GER - Oberhausen, Koenig Pilsener Arena
16.04. UK - London, The Forum
18.04. GER - Offenbach, Stadthalle
19.04. SUI - Pratteln, Z7
20.04. SUI - Pratteln, Z7
24.04. ESP - Bilbao, Santana 27
26.04. ESP - Barcelona, Razzmatazz 1
27.04. ESP - Madrid, Palacio Vistalegre
More countries to be announced shortly!
OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.