zahrají 3. března příštího roku v Praze! Nadcházející evropské tour bude mít kromě našeho hlavního města následující zastávky:
15th February - Academy 3, Manchester, GBR
16th February - St Luke's, Glasgow, GBR
17th February - The Fleece, Bristol, GBR
19th February - Essigfabrik, Cologne, GER
20th February - Batschkapp, Frankfurt, GER
21st February - Übel & Gefährlich, Hamburg, GER
22nd February - Lille Vega, Copenhagen, DEN
23rd February - John Dee, Oslo, NOR
24th February - Debaser Strand, Stockholm, SWE
26th February - Columbia Theater, Berlin, GER
27th February - Kwadrat, Krakow, POL
28th February - A38, Budapest, HUN
02nd March - Szene, Vienna, AUT
03rd March - Futurum, Prague, CZE
04th March - Conne Island, Leipzig, GER
06th March - Im Wizemann, Stuttgart, GER
07th March - Backstage Halle, Munich, GER
08th March - Kiff, Aarau, SUI
09th March - Magazzini Generali, Milan, ITA
10th March - Transbordeur, Lyon, FRA
12th March - Mon Live, Madrid, SPA
13th March - Kafe Antzokia, Bilbao, SPA
14th March - La Maroquinerie, Paris, FRA
15th March - De Boerderij, Zoetermeer, NED
16th March - Islington Assembly Hall, London, GBR
23rd March - Tavastia, Helsinki, FIN
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.