SAFENAT PANEACH se v různých podobách potkávájí už od půlky devadesátých let, skupina kolem Petra Wagnera dnes vydává své druhé album SAFENAT PANEACH II,
které vznikalo v Tajném Studiu Jana Brambůrka v Ústí nad Labem, který se svým labelem Yannick South zaštítil vydání LP desky a CD v digipacku. Obal navrhla Markéta Zlesáková.
Opět se jedná o zhudebnění veršů Ivana Magora Jirouse.
Dvojka jako dvě strany mince. Na líci poezie, na rubu to, čemu se kdysi říkalo rock - zkrátka muzika s kytarami, vyslaná do otevřeného prostoru.
Dvojka jako druhá šance pro kapelu po změně sestavy.
Dvojka jako druhý pokus utkat se s vězeňskými texty Martina Jirouse po první desce z roku 2016. Už od začátku plánován jako hlubší ponor do nálady básní. S přídavkem jedné od Jana Skácela.
Dvojka jako dialog mezi kapelou a čarem Tajnýho studia, reprezentovaným ušima a rukama Honzy Brambůrka.
Dvojka jako dvojznačnost, metafora a pozvání k přemýšlení o svobodě, víře a znameních, které nejsou zjevné na první dobrou.
Safenat Paneach totiž prý znamená něco jako “ten, který odkrývá skryté věci.”
Snažit se spojit svůj příběh s poezií člověka, co prožil významnou část života v kriminále, je vlastně drzost. Na rovině životní zkušenosti to nejde. Na rovině duchovní jsme ale mohli ucítit,
že Magor popsal i naše zápasy, zaznamenal i naše pády. A tak jsme se alespoň na chvíli přidali se svým rytmem a melodií.
WE CAN BE JIROUS JUST FOR ONE DAY.
zpěv Petr Wagner (ex. NOI, Goro)
kytara Petr Čapek (ex. NOI, Veselá Zubatá)
kytara Michal Homolka (ex. Ram Adonai)
baskytara Jan Tišer (ex. Ram Adonai, Manahem)
bicí Jan Hrivňák (Esazlesa, Povodí Ohře)
Odkazy k poslechu:
https://open.spotify.com/album/4auujC0ifFOGZdglDFNU3r
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.