SAFENAT PANEACH se v různých podobách potkávájí už od půlky devadesátých let, skupina kolem Petra Wagnera dnes vydává své druhé album SAFENAT PANEACH II,
které vznikalo v Tajném Studiu Jana Brambůrka v Ústí nad Labem, který se svým labelem Yannick South zaštítil vydání LP desky a CD v digipacku. Obal navrhla Markéta Zlesáková.
Opět se jedná o zhudebnění veršů Ivana Magora Jirouse.
Dvojka jako dvě strany mince. Na líci poezie, na rubu to, čemu se kdysi říkalo rock - zkrátka muzika s kytarami, vyslaná do otevřeného prostoru.
Dvojka jako druhá šance pro kapelu po změně sestavy.
Dvojka jako druhý pokus utkat se s vězeňskými texty Martina Jirouse po první desce z roku 2016. Už od začátku plánován jako hlubší ponor do nálady básní. S přídavkem jedné od Jana Skácela.
Dvojka jako dialog mezi kapelou a čarem Tajnýho studia, reprezentovaným ušima a rukama Honzy Brambůrka.
Dvojka jako dvojznačnost, metafora a pozvání k přemýšlení o svobodě, víře a znameních, které nejsou zjevné na první dobrou.
Safenat Paneach totiž prý znamená něco jako “ten, který odkrývá skryté věci.”
Snažit se spojit svůj příběh s poezií člověka, co prožil významnou část života v kriminále, je vlastně drzost. Na rovině životní zkušenosti to nejde. Na rovině duchovní jsme ale mohli ucítit,
že Magor popsal i naše zápasy, zaznamenal i naše pády. A tak jsme se alespoň na chvíli přidali se svým rytmem a melodií.
WE CAN BE JIROUS JUST FOR ONE DAY.
zpěv Petr Wagner (ex. NOI, Goro)
kytara Petr Čapek (ex. NOI, Veselá Zubatá)
kytara Michal Homolka (ex. Ram Adonai)
baskytara Jan Tišer (ex. Ram Adonai, Manahem)
bicí Jan Hrivňák (Esazlesa, Povodí Ohře)
Odkazy k poslechu:
https://open.spotify.com/album/4auujC0ifFOGZdglDFNU3r
INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.