Po čtyřech letech od eponymního alba vydává pražsko-olomoucká Gattaca svou druhou velkou desku nazvanou Monumenty selhání. Pět nových skladeb se nese v duchu temného špinavého hardcoru nasáklého melancholickou náladou. Jako dříve hrají hlavní roli melodické kytarové stěny a intenzivní vokály, nové věci se ale narozdíl od těch předchozích odklonily od původních crustových kořenů. Deska vychází na klasickém černém vinylu s obalem od Petra Bláhy (Zmar) a Jindřicha Jandečky a doprovází jí i dvanáctistránkový booklet i s poznámkovým aparátem. O vydání se postaral domácí label MxFxL ve spolupráci s Contraszt! Records (Německo) a Rope or Guillotine (Nizozemsko).
Celá deska vznikla v olomouckém DIY komunitním prostoru SF Mini, se kterým je Gattaca nedílně spojená, a vychází téměř přesně 10 let po prvním demu z podzimu 2009 (po kterém následovalo několik samostatných nahrávek a splitů). Přestože se textově věnuje hlavně pastem každodenního života a malým i velkým bojům o moc, je to nejosobnější nahrávka, kterou Gattaca doposud vydala.
Album Monumenty selhání je celé k poslechu i ke stažení na bandcampu: https://gattaca.bandcamp.com/album/monumenty-selh-n
Gattaca Facebook: https://www.facebook.com/GattacaPunk/
Gattaca Bandcamp: https://gattaca.bandcamp.com
Nejbližší koncerty:
11/10 Salzburg (at) - Secret Beisl
12/10 Innsbruck (at) - Krawallbürstenfest
25/10 Liberec - Azyl
26/10 Vernéřovice - Soulkostel
27/10 TBA
22/11 Wien (at) - Venster 99
23/11 TBA
13/12 Olomouc - SF Mini
14/12 Trnava (sk) - Kubik
15/12 Brno - Kabinet Múz
INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
BLACK CURSE - Burning in Celestial Poison
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.